Jonas Renkse je především znám jako zpěvák, textař a skladatel švédské doom metal/rockové formace Katatonia. Narodil se ve Švédsku roku 1975 a krom vokálních linek ovládá hru na bicí, kytaru a baskytaru – to dokazuje i v rané tvorbě skupiny October Tide. Za baskytarou pak stojí v death metalových Bloodbath a jakožto zpěvák hostuje hned v několika kapelách, jakými jsou např. Swallow the Sun, Ayreon, Long Distance Calling, Sailors With Wax Wings, Pantheon atd.
Jeho domovskou kapelou je však bezesporu Katatonia. V každé skladbě můžete slyšet Jonasův hlas, smysl pro melodii a nepostradatelnou ponurou atmosféru, která jeho tvorbu odjakživa doprovází..
Začněme tedy klasicky, co víš o České republice? Je ti blízká?
Ano, Českou republiku znám, byl jsem u vás hned několikrát, a to jak s kapelou, tak i soukromě. V ČR se mi líbí, máte významnou historii a skvělý hokejový tým. A pivo? To je vyníkající, mám rád například Staropramen. Dokonce tomu není zas tak dávno, co jsem zkoušel také slivovici, a výsledek? Jo, je velmi chutná.
Soudím tedy, že rád cestuješ. Dokážeš si užívat i věčné cestování s kapelou, nebo to vnímáš jako nezbytnost a rutinu?
Opravdu cestuji rád a řekl bych, že obě myšlenky dokonale vystihují mé pocity z koncertních cest. Miluji objevování a poznávání nových prostředí, kultur atd., ale být s kapelou neustále na cestách je opravdu rutinní záležitostí. Jen zřídkakdy máme totiž příležitost prozkoumat něco jiného než autobus a pohled do krajiny z něj. I přesto mě to však vždy baví!
Spousty hudebníků ale tvrdí, že při těchto „nudných cestách“, spojených s vyhlídkovou jízdou, mnohdy vznikají náměty k novým skladbám. Myslíš si, že tě pohled z okna autobusu může také inspirovat, nebo tou dobou naprosto vypínáš a relaxuješ? Co tě při psaní ovlivňuje?
Člověče, já ti ani nevím, budu se nad tím muset někdy zamyslet, samotného by mě to zajímalo… Jinak je ale možné, že mě do jisté míry inspiruje např. můj největší hudební vzor, kterým je Mark Kozelek z Red House Painters a Sun Kil Moon.
Myslíš si, že je vizuální stránka skupiny důležitá nebo spíš sázíš na kvalitu hudby?
V našem případě jsme se určitě snažili, aby hudba a vizuální efekty na albech (cover a různé uspořádání) působily jako jeden celek. Nicméně si ale myslím, že je samotná hudba důležitější než například vzhled a image kapely či jejich pódiová show.
Co tě inspiruje dělat hudbu a texty zrovna takové, jaké známe v současné Katatonii?
Určitě každodenní život, jeho temná a ponurá část. To je pro mne inspirací již mnoho a mnoho let.
A jak vůbec vzpomínáš na počáteční etapu kapely, kdy jste ještě používali growl vokální linky? Vzpomeneš si i na období, kdy jsi měl s hlasem potíže a musel tě na druhé desce (Brave Murder Day) zastoupit Mikael Åkerfeldt?
Rané fáze kapely byly skvělé časy. Miloval jsem growl vokál, ale na druhou stranu musím dodat, že mám pocit, že ona ztráta mých hlasivek byla velmi šťastnou. Pak bych totiž nikdy nemohl zpívat tak, jak je tomu dnes. Samozřejmě, že tenkrát jsem to vnímal jako bolestnou událost – nemohl jsem přece zpívat, jak jsem chtěl – ale dnes už jsou mé hlasivky naprosto v pořádku. Navíc jsme tou dobou začali používat hlas Mikaela, který má dnes jeden z nejlepších death metalových hlasů na světě!
Dobře, a co vás vedlo z tehdejší death metalové scény na práh dnešní spíše jemnější tvorby Katatonie? Jaká byla vaše inspirace tehdá a jaká je tedy dnes?
Nejprve tedy odpovím na první dotaz: Změna stylu Katatonie nebyla způsobena žádnou určitou událostí, není v tom nic jiného než touha se neustále někam vyvíjet a zkoumat hudbu z různých úhlů.
Jinak na začátku byli zdrojem inspirace číslo jedna určitě Paradise Lost, pak jsme se ale stejně vyvíjeli bez jakýchkoliv zábran či limitů. Dělali jsme hudbu tak, jak jsme cítili a uznali za vhodné. Chtěli jsme si vybojovat vlastní „sound“. Nyní je náš zvuk mohutný, ale jemnější – za sebe bych jmenoval Fields of Nephilim, The Cure, Slowdive, Red House Painters, …a tak podobně..
Máš oblíbené skladby i ve své hudbě? Posloucháš někdy vůbec svou vlastní tvorbu?
Hmmm, svou hudbu poslouchám jen když jí musím hrát naživo. (smích) Jinak mám ale spoustu oblíbených skladeb a je opravdu těžké vybrat jen několik, ale „New Night“ z nového alba je pro mě hodně speciální záležitost.
Jaké jsou tvé vzpomínky na spolupráci s Arjenem Lucassenem (Ayreon)? Už jsi někdy slyšel album, na kterém jsi hostoval (01011001)?
Ano, slyšel jsem ho celé, desku jsem hned dostal. Na spolupráci s Arjenem vzpomínám opravdu rád. Je velmi snadné spolupracovat s takovým typem inteligentní a hudebně nadané osoby.
Opomněli jsme ještě kapelu Bloodbath, tak se na závěr zeptám, proč právě Bloodbath? Chystáte nějaké album nebo koncert v blízkém budoucnu?
Myslím, že k založení Bloodbath nás nevedlo nic jiného než láska k hudbě, s jakou jsme vyrostli. Láska k death metalu. Musím tě zklamat, momentálně o žádných určitých plánech s Bloodbath nevím, ale co není, může být – Bloodbath je stále v mé mysli!
Rychlostřelba
Noc nebo den?
Noc.
Léto nebo zima?
Léto (v noci).
Bílá nebo černá?
Černá.
Brunety nebo blondýny?
Brunety.
Sex nebo svíčky?
Sex.
Komedie nebo horror?
Horror.
Fotbal nebo hokej?
Fotbal.
Kniha nebo televize?
Kniha.
Kočka nebo pes?
Kočka (přestože mám dva psy).
Peníze nebo sláva?
Sláva (klidně by mohlo být oboje).