Therion se vydali na své turné pojmenované „Flowers Of Evil Tour in Europe“ a zavítali i do České republiky. První zastávkou byl Zlín a jeho Masters of Rock Café. Turné je na podporu desky „Les Fleurs Du Mal“ k oslavě 25 letům od vzniku kapely a taky zároveň poslední na několik dalších let, během kterých se členové kapely budou věnovat jiným projektům. Předkapely tento večer byly Elyose z Francie a Antalgia ze Španělska.
Jako první vystoupila sebranka ze Španělska, hrající, dle svých slov, progresivní symfonický metal, Antalgia. Bohužel mě nikterak neoslovila. Sice hlas zpěvačky Belly Diánez byl slušný, avšak ani to nestačilo k tomu, abych vydržel více jak dvě písně. Odcházím tedy z předních pozic a mířím si to ke stánku s merchem. Podívám se, co nabízí. CD „Les Fleurs Du Mal“ za příjemných 300 Kč. Jenže mi to nedá, a tak se jdu podívat na zbytek setu Antalgie. Tentokrát sleduji dění na pódiu ze zadních řad a mám tedy i dobrý výhled na publikum a jejich reakce. Ty byly nic moc. Občas kouknu za sebe na trika od Therion a začínám přemýšlet, jestli si jedno koupit, nebo ne. Kupuji a odnáším do auta. Závěr setu Antalgie tedy vynechám.
Do sálu se vracím na Elyose z Francie. To byla jiná káva. Kapela si připravila instrumenty a začala o pár minut dříve, než bylo v rozpise. Bubeník byl celkem šoumen, a tak předváděl pár kousků se svou sestavou. Za zmínku stojí třeba trojkop špičkou boty do „hajtky“. Zpěvačka Justine měla hlásek jako konipásek, ale k jejich hudbě padl jako zadní část těla na hrnec. První půlka setu byla lehce nudnější, ale s druhou, kdy se začala více objevovat industriální, elektronická část jejich tvorby, to začalo být zajímavější. Samply nikterak nepřehlušovaly živé nástroje, což velice chválím. Zvukově bylo vše taky na dobré úrovni. Publikum houstlo a více se bavilo než u první kapely.
Uklidí se nářadí předkapel. Technici doladí poslední maličkosti na nástrojích Therion. Zhasnou světla. Dav začíná tleskat a vyřvávat Therion. Místa kolem je čím dál méně. Na pódium nastupují jednotliví členové. Na úvod Vám položím otázku. Víte, jak zabít skvělé vystoupení, kde poměrně důležitou roli hraje i divadelní část? Ne? Je to spousta kouře, ale opravdu spousta umělého kouře a šílené halogenové zářivky namířené přímo do očí diváků blikající tak, že by jeden dostal epileptický záchvat. Díky těmto dvěma, u kapel asi oblíbených pomůcek, jsem měl několikrát znehodnocený zážitek z vystoupení. Prostě a jednoduše, pěvecké trio bylo vidět jen tehdy, kdy se ze svého stanoviště, které se nacházelo v zadní části pódia mezi bicími a klávesami, mimochodem ty taky nebyly většinou vidět, přišlo k hraně pódia. A že se bylo na co dívat. Lori a Linnéa byly rozkošné. Zvláště pak Lori poutala moji pozornost nejvíce. Ale to sem nepatří.
Set začali intrem – písní „O Fortuna“ – a po ní následovala první píseň z nového alba „Poupée de cire, poupée de son“, „Son of the Sun“ a tak dále. Před písní „J’ai le mal de toi“ si vzal mikrofon Christofer a představil nám jak nové album, tak onu píseň a její příběh. Mikrofon si vzal i při přídavku a mluvil o nové desce. Jak vznikala, co to obnášelo.
„Udělat desku k 25 letům výročí založení Therion v podobě výběru toho nejlepšího, co jsme nahráli, by byla nuda. Nápad na album s cover songy šansonů mě napadl už před delší dobou. Nesetkal se však se zájmem našeho vydavatele (Nuclear Blast, Německo). To víte, Němci a Francouzi. Ti měli spory už před mnoha a mnoha lety. Třeba během 2. světová války, Hitler chtěl Francii zničit. A tak jsem se rozhodl album vydat na vlastní náklady. Šel jsem tedy do banky a tam si půjčil 75 000 euro. Čekal jsem, že mi úředníci řeknou, ať jdu dělat nějako jinou práci a s hudbou seknu. Ale ne. Měli pro nás pochopení a díky tomu mohla tato deska vzniknout. Máme ji zde sebou. A pokud si ji koupíte, nekoupíte si jen desku s hudbou. Koupíte si i nápad. Jeden šílený nápad, který, jak si myslím, se povedl.“ Ve zkratce Christoferova slova.
Therion na mě působili uvolněně, hráli s radostí. Dělali si legrácky mezi sebou. Třeba Nalle kousl Lori někam do okolí plic, Thomas kousl Lori do krku, následně jakože plive krev. Nalle chtěl ukousnout mikrofon Lori či kus kytary Christoferovi. Christian chtěl rozladit Christoferovi kytaru. Stefan to vše zhlížel z hůry, oblečen jako jeptiška či něco tomu podobného. Lori se s Linnéou občas hladily po různých částech těla. Nalle rozdával svá trsátka tím stylem, že si je přilepil na opocené čelo, naklonil se k oné vyvolené osobě a nechal ji, ať si jej sebere.
Vystoupení ubíhalo jak na běžícím páse. Vše mělo spád, žádné zbytečné slovní projevy. Kapela zhruba po hodince a tři čtvrtě odešla. Dav si je však hlasitým skandováním Therion a bouřlivým potleskem žádal zpět. Závěrečná „To Mega Therion“ a byl konec tohoto lehce přes dvě hodiny trvajícího hudebního zážitku. Kapela se rozloučila, zamávala a jako klasicky rozdala trsátka a paličky. Tu druhou hozenou jsem málem dostal, ale bohužel spadla do rukou kolegovi vedle mě, a než jsme se rozkoukali, uzmul si ji do vlastnictví nějaký klučina.
Čekám, až se dav rozpustí a pomalu odcházím z klubu k autu. Ale po cestě přemýšlím, že se ještě vrátím na setkání s Christoferem. Beru si tedy v autě mikinu a jdu zpět. Christofer postává u stánku s merchem, fotí se a rozdává podpisy. Debatuje s fanoušky. Později se, jak se následně dočítám, přidali i další členové Therion. Také tam stojí členové obou předkapel, kteří se také fotí, podepisují a debatují. Získám tedy fotku s Christoferem, nechám si podepsat kartičku a opět odcházím. Mrzí mě to, určitě bych si s ním chtěl o novince také povídat, ale únava byla znát a cesta domů dlouhá.
Pro mě jedno z nejlepších vystoupení, na kterém jsem poslední rok byl. Zvuk byl skvělý, pódiová prezentace kapely také. Co mě ale opravdu vadilo, byl již zmiňovaný kouř, v tomto případě méně je více. Na horko a nedýchatelno jsem si tak nějak za ty roky zvykl. A také mohli zahrát více skladeb z nového alba, i když průřez diskografií udělali pěkný. Doufejme tedy, že se Therion brzy vrátí na koncertní pódia. Nebo nás čeká překvapení na nějakém letním festivalu.
Setlist:
O Fortuna
Poupée de cire, poupée de son
Son of the Sun
Via Nocturna
The Flight of the Lord of Flies
J’ai le mal de toi
Abraxas
Vanaheim
Lemuria (Acoustic)
Gothic Kabbalah
The Siren of the Woods
Ginnungagap
Land of Canaan
Wine of Aluqah
The Rise of Sodom and Gomorrah
The Khlysti Evangelist
Une Fleur dans le cœur
Son of the Staves of Time
The Wondrous World of Punt
The Blood of Kingu Encore
To Mega Therion