Stratovarius se vydali na double headliner tour společně s kapelou Amaranthe, které nazvali Nordic Nexus Of Nemesis Tour 2013. Role předkapely byla přidělena Seven Kingdoms z USA. Jednu zastávku tato tour měla i v České Republice, přesněji ve Zlíně v MOR Café dne 22. března.
Seven Kingdoms pro mě byli docela neznámou kapelou, a tak jsem byl velice zvědav, co tato banda předvede za svých přidělených 30 minut. Set se skládal především z písní, které nazpívala vokalistka Sabrina Valentine. Pokud jsem se nepřepočítal, stihli zahrát pět písní, mezi nimiž byly například Flame of Olmypus, Into the Darkness nebo Seven Kingdoms. Parta urostlých muzikantů se na pódiu velice tísnila a jejich pohyb byl minimální, ale to jim
nezabránilo předvést skvělý výkon. Drobná vokalistka Sabrina působila velice příjemným a uvolněným dojmem a nerozházel ji ani menší pád po zaškobrtnutí při headbangingu. Bez přílišných průpovídek odvedli skvělou práci a publikum se jim odvděčilo potleskem, který členy kapely očividně těšil, a tak nešetřili slovy díků. Osobně vystoupení Seven Kingdoms hodnotím hodně vysokou známkou. Sice to Sabrině občas malinko ulítlo ve výškách, ale nic hrozného. Kvalitní rozjezd večera, který dle reakcí potěšil většinu posluchačů.
Scéna se připravuje pro Amaranthe. Po známém intru k hollywoodským filmům začali písni Invincible z aktuálního alba The Nexus, kterou následovala Leave Everything Behind z alba předchozího. Občas pokulhával zvuk vokálů, hlavně čistých, kdy se jeden schovával za druhým a tak nebylo rozumět, co zpívají. V základní sestavě chyběl z rodinných důvodů harsh vokalista Andreas Solveström. Toho nahradil pro celé tour Henrik Englund (Scarpoint). Všichni členové jsou evidentně v dobré náladě, rozdávají úsměvy a děkovná gesta, třeba jako srdíčka a pusinky. Těch na můj vkus bylo sice více, než bych na podobné akci čekal, ale dobrá.
Bohužel se po pár písních stává to, co jsem tak nějak předvídal. Při poslechu alba The Nexus, na jehož podporu je tato tour, jsem si říkal, že toto už jsem někde slyšel. The Nexus až příliš připomíná svého předchůdce, dva roky starou desku Amaranthe. Ano, předešlé album se velice dobře prodávalo, a tak asi nebyl extra velký důvod nějak odbočovat od konceptu písní tak typických pro Amaranthe. Obě alba obsahují hodně samplů a všelijakých elektro zvuků, na můj vkus o něco málo méně kytar, což bylo vidět i na pódiu, kdy kytarista Olof Mörck do svých strun občas nehrábl i pár sekund. Prostě a jednoduše, po čase se mi koncert slil v jednu píseň, a proto se vzdaluji do zadních řad, kde je aspoň dýchatelnější vzduch, a zbytek koncertu tedy sleduji skoro až ze dveří sálu. Mezitím na pódiu přistupuje Olof ke klávesám, které jsou tam nachytané již pro Stratovarius, a zahraje na ně první sloku písně Amaranthine. Svůj set zakončují písní Hunger.
Vystoupení to bylo dobré, akorát koncept písní Amaranthe mi prostě osobně moc nesedí. Skladby jsou sice chytlavé, zpěvné, nutí člověka si podupovat, tleskat a skákat, prostě si pořádně vybít energii. Já se ovšem nedokážu zbavit dojmu, že vokalisté kapely to mají jako herci v seriálu. Každý chce být v každém díle aspoň chvíli vidět. Jsou tři, a tak se skoro ve všech písních objeví i všechny tři vokály. Možná by neškodilo sem tam nějaký vynechat. Každopádně si je většina lidí v sále náramně užila, a pokud chcete i vy vidět Amaranthe živě, stačí dojet na festival Masters of Rock do Vizovic.
Technici předělají stage pro druhou hvězdu večera, finské Stratovarius, kteří společným tour s Amaranthe podporují rovněž novou desku Nemesis. Četl jsem hodně kladných názorů na toto album a sám za sebe říkám, že po dvou nevýrazných deskách má Nemesis kvalitní materiál pro živá vystoupení. Krátké intro, Abandon a Speed of Light. Zvuk od začátku hodně kvalitní, a možná se mi to jen zdálo, ale u o nějaký ten stupínek hlasitější než u předkapel, nevadilo by ho lehce ztišit. Timo se omlouvá, že jeho krk není úplně v pořádku, že trpí nějakou infekcí, ale i přesto všechno se on i zbytek kapely bude snažit, abychom měli skvělý zážitek z tohoto koncertu. Timo byl ve velice dobrém rozmaru stejně jako ostatní členové kapely a bylo vidět, že se skvěle baví. Jens za svými klávesami, které měl ozdobené zářivě žlutými svítícími kachničkami do koupele, se stále usmíval. Rolf, jenž u Stratovarius působí od loňského roku jako bubeník, je neskutečná mašina. Do svého hraní dával hodně energie, a tak nebylo divu, že mu museli být jeho bicí přímo za hry několikrát poutáhnuty ve šroubcích, jinak by je odkopal mezi lidi. Málo keců, hodně hraní. Stratovarius se nezdržovali zbytečným tlacháním o tom, jak jsme skvělé publikum. Řekli to jednou, možná dvakrát, a to stačilo. Kotel pod pódiem stále zpíval, tleskal a nadšeně spolupracoval s kapelou. Atmosféra byla opravdu výborná a to koncertu prospělo.
Set se skládal hlavně z písní z nového alba, např. Halcyon Days, Dragons, Fantasy či Unbreakable, krásně proložen hity jako Black Diamond, Eagleheart, balada Forever a závěrečná Hunting High And Low, při které jsme si zpívali refrén několikrát za sebou. Došlo i na krátké bubenické sólo. Pro mě osobně šesté setkání se Stratovarius a bylo to jedno z těch lepších, ne-li nejlepší, které jsem od nich viděl/slyšel.
Byl to příjemný večer. Seven Kingdoms mile překvapili. Amaranthe předvedli dobrý výkon, který mě ale nezaujal, a Stratovarius ukázali, že na poli melodického metalu jsou stále na vrcholu. Na horko v MOR Café jsem zvyklý, ale tentokrát to byl další extrém. Myslím, že nejen mě, ale i ostatní posluchače a především účinkující by potěšil dýchatelnější vzduch. Sice se občas otevřely dveře na boku haly, kterou následně zalil chladný vzduch, ale ani ten nevydržel déle než pár vteřin. Zvuk byl po celý koncert velice dobrý, což je jedno z velkých plus MOR Café.
!!!Fotky zapůjčeny z oficiálních FB profilů kapel nebo umělce!!!