Tisícové davy lidí a zaplněná parkoviště. Takhle vypadal podvečer minulou neděli ve Zlíně. A všichni se zde sjeli za jediným účelem, a sice vystoupení švédských Sabaton společně s Holanďany Delain a Finy Battle Beast. Stav? Beznadějně vyprodáno. Stejně jako den předtím v Praze. Z toho jsem upřímně nadšená nebyla, jelikož hlavním důvodem mé návštěvy tohoto koncerty byli hlavně Delain. V mrazivém počasí jsme se tedy s partou vydali k hale Euronics, kde se stála dlouhatánská fronta.
ŘÍZNÝ HEAVY METAL VE FINSKÉM PODÁNÍ
Jako první vlaštovka se večer představili Battle Beast, kteří se do povědomí na metalové scéně v posledních letech dostávají čím dál více. Bohužel však šli doposud mimo mou osobu. Kapela mě ale překvapila řízným heavy metalem s úžasnou zpěvačkou Noorou Louhimo. Ta ve svém hlase spojuje nejen ženskou jemnost, ale hlavně i pořádný metalový chraplák, kterým by mohla oponovat leckterému klasickému heavymetalovému zpěvákovi. V třiceti minutách zazněly například Iron Hand, svižná Out of Control či Black Ninja, na kterou si kapela přizvala za bicí Hannese Van Dahla ze Sabaton. Battle Beast však využili nejvíce prostoru k prezentaci čerstvě nové desky Unholy Saviour a zahráli klipovku Madness, dále Far Far Away či Touch In The Night. Celkově velmi příjemný otvírák!
HOLANĎANÉ SE ŽENOU NEJEN ZA MIKROFONEM
Na řadu přišli Delain – jediný důvod, proč jsem na koncert šla. Po epickém intru na pódium vchází Charlotte Wessels, jejíž bílá kožená bunda s dlouhými třásněmi na rukávech zaujala na první pohled. Začlo se zvolna songem Mother Machine a poté se skákalo na singl Get The Devil Out Of Me. Ženský element v Delain ten večer nezastupovala pouze Charlotte, ale také mladá kytaristka Merel Bechtold (MaYaN, The Gentle Storm), která na turné zaskakuje za zaneprázdněného Tima Somerse. Její neskutečná energie na pódiu a kytarový um se staly centrem pozornosti celého vystoupení. Taktéž se předvedl nový bubeník Ruben Israel. Delain si s posledními alby našli svůj jedinečný osobitý styl vyšperkovaný na nejnovější desce The Human Contradiction, kterou jsem si hned oblíbila, proto jsem se těšila, až písničky uslyším naživo. V tomto ohledu však pociťuji spíše zklamání. Z celého alba zazněla pouze jediná Army Of Dolls, zatímco z předposledního alba se dostalo na pět kousků včetně úžasné Electricity a We Are The Others. Nechyběli ani zástupci starších věcí jako Go Away či Sleepwalker’s Dream, od jejichž dob se Charlottin hlas velmi vyvinul a stal se výraznějším a jistějším.
Čekání mezi kapelami moc přijemné nebylo. Kvůli hlasitosti hudby z repráků nebylo slyšet vlastního slova a bylo tak těžké popovídat si s lidmi, které jsem dlouho neviděla. To snad ke kulturní akci také patří, nemyslíte, pane zvukaři?
TANK Z IKEI A KRTEK BATTALION
A teď to mělo přijít. Na headlinera netrpělivě čekala celá hala a již deset minut před začátkem se skandovalo jméno Sabaton. Začalo se přesně podle časového plánu, a jak už je tradicí, songem The Final Countdown od slavných Europe. Doufala jsem, že po úspěších, které Sabaton mají po celé Evropě, od tohoto upustí. Nestalo se však. Proč kapela, která narostla do takových rozměrů, stále pouští song od svých slavnějších krajanů? Nebylo by lepší přijít s něčím originálnějším, co by vyjadřovalo Sabaton jako takové, než s něčím, co je často slyšet v rádiích a ještě to není jejich? Představte si situaci, kdyby někde hned po sobě hráli Sabaton a Europe… Ale OK, tématicky to sedí.
Po dalším, tentokrát již vlastním intru, se totiž přiřítila celá rota s Joakimem Brodénem v čele a velmi energickou Ghost Division. Pochválit musím i celkový vzhled stage, které dominuje maketa tanku (kterou podle Joakima prý můžete koupit v IKEI ;-)) s bicími na vrcholu. Ve větším prostoru jako je zlínská hala Euronics nemohla chybět ani pyrotechnika s vysoko šlehajícími ohni. Při druhém songu – singlu z aktuálního Heroes – To Hell and Back se celé publikum rozskákalo ve velkém tak, až člověk cítil, jak se pod ním prohýbá podlaha. První komunikace Joakima s publikem mezi songy se tradičně týkala jeho českých kořenů, při které si z předních řad vzal českou vlajku a vyvěsil ji Van Dahlovi na konstrukci bicích. V tu chvíli se na pódiu objevila hromada fanouškovských dárků s tématem českého Krtečka včetně plyšáků, několika párů ponožek a nátělníku. Ohromený a vysmátý Joakim nebyl schopen slov a poté nebyl ani s to pořádně vyslovit „husí kůže“, kterou prý měl. Největší z plyšáků putoval opět na bicí a zůstal tam sedět až do konce koncertu.
Skvělým zpestřením vystoupení, které se jen tak nevidí, byla také možnost publika vybrat si buď švédskou nebo anglickou verzi písní z alba Carolus Rex. Zlínské publikum si v případech Gott Mit Uns i pomalejší Lifetime of War překvapivě vykřičelo verzi ve švédštině. Dalším kouskem pro pobavení bylo soutěžení o to, kdo hraje lépe na kytaru – Joakim versus kytaristé. To ukončil až technik, který napochodoval ve vojenské helmě na scénu a na požádání Thobbeho Englunda suverénně přestřihnul obrovskými nůžkami Joakimovy struny. Zábava byla skvělá a z davu byl slyšet hlasitý smích. Dále si publikum vybíralo ze dvou písní – White Death nebo Uprising. K mému štěstí vyhrála druhá jmenovaná. „Tady ta píseň je o tom, jak Švédové útočí na Prahu, což se mi moc nelíbí“, vysvětluje Joakim před následující 1648, „ale nejlepší je na tom to, že stejně tak, když se dívám na hokej Česko – Švédsko, vždycky vyhraju!“
Mezi posledními peckami, při kterých na pódium vyjely dva sloupy se sochami orlů, zazněly Night Witches, asi nejznámější Primo Victoria a Metal Crüe. Publikum mělo také možnost při tomto koncertu poprvé vidět Joakima bez jeho typické vesty a trička, oblékl si totiž darovaný nátělník s Krtečkem.
Musím říct, že koncert proběhl nad má očekávání. Z vyprodaných koncertů Sabaton to byly podle mě právě předkapely, které mohly těžit z toho, že se dostaly do povědomí velké mase potenciálních fanoušků, což jim velmi přeju. Docela mě překvapilo, že Battle Beast i Delain se naučili pár českých frází, kterými zdravili či děkovali během celé show.
I když už to bylo asi posedmé, kdy jsem Sabaton viděla, nikdy jsem moc nechápala, proč je kolem nich taková mánie. Musím však říct, že ve Zlíně si mě opravdu získali a já jim tu show hltala. Navíc o dvou velkých vyprodaných halách si mohli nechat zdát i legendární Accept. Jsem dost zvědavá, jak se pro Sabaton vyvine budoucnost dál, třeba u nás jednou vyprodají stadiony…Ale jedno je jasné už teď – Češi je prostě milují a hned tak nepřestanou!
P.S.: Vzkažte panu zvukaři, že by to příště nemuselo být tak strašně nahlas, trhalo to uši i nám pravidelným návštěvníkům metalových koncertů. :-)