Jestli jste si mysleli, že severní Evropu ovládá pouze metal, jste na omylu. V pátek 9. 3. 2012 do Prahy zavítala severská banda Sunrise Avenue, jejíž koncert měl co do „tvrdosti“ ostatních finských kolegů z branže hodně daleko. Pop-hard rock ovládl Palác Akropolis… a bylo to skvělé.
Sunrise Avenue v podvědomí metalistů chybí a svým způsobem není divu. Ovšem kdo miluje mainstream hrající v rádiích, ten si přišel na své. Znát můžete pecky jako Welcome To My Life nebo Hollywood Hills. Banda pěti kluků funguje od roku 2001 a úplně první demo “ On The Way To Wonderland“ si nahráli sami. A úspěch se dostavil. Nyní jsou na tour s deskou „Out Of Style“.
Když jsem dorazila do Paláce Akropolis, ani mě nepřekvapilo, že většina publika byly mladé dívky postávající před pódiem, přestože podle oficiálního času měl koncert začít až za hodinu a půl. Některé byly dokonce v doprovodu svých rodičů. Uzmula jsem jedno pivo v kelímku a využila jsem možnosti sednout si na balkon. Měla jsem skvělý výhled po celou dobu koncertu.
Ještě než začal hrát host Sunrise Avenue jakožto předkapela, byla Akropole narvaná k prasknutí. Hostem na tour se stal Jim Kroft se svou kapelou. Poměrně mladí kluci z Německa to nebojácně rozbalili už od prvních tónů. Jejich počin mi tak trochu připomínal Johnnyho Cashe s elektrickou kytarou. Zpěvák vřele komunikoval s nadšeným publikem a přizvukoval mu i basák, který je původem z Česka. To potěšilo, zejména když se kapela svěřila s příběhem, jak k sobě přišli. Celkově mi Jim Kroft přišel jako skutečně promyšlená a procítěná hudba s návalem pozitivní energie.
Po představení Jima Krofta přišli na řadu… technici. Pódium se přestavovalo několik desítek minut. Naštěstí alespoň měli už postavené bicí. Dav v Akropoli se stále násobil. Lidé stojí i před sálem a chtějí vidět, nebo aspoň slyšet. Jsem šťastná, že mám svou sesli na balkoně, přestože dostat se na toalety přes takový dav byl bojový úkol.
Scéna
je hotová. Přistaveno bylo rovněž několik desítek světel různě po pódiu i na pozadí. Tohle bude bolet, říkala jsem si. Po obou stranách pódia jsou připravení lidé z crew, aby v případě potřeby mohli vyměnit a naladit kytaru či pomoct jiným způsobem. Začíná intro. Dav šílí. A to myslím doslova. Ozval se nepřekonatelný jekot dívčích hlasivek. Když pánové vběhli za hlasitého doprovodu na stage, byla jsem mírně překvapená. Jsou starší, než jsem si myslela. Každopádně teď teprve začala ta pravá mela. Kytary se rozezněly v poměrně jednoduchých, snadno zapamatovatelných melodiích, doprovázené jak jinak než basou, bicími a klávesami. Když se k tomu přidala i světla, nastala pravá diskotéka. Nejvíc mě zaujal klávesista svíjící se jako had v rytmu hudby. Těžko říct, jestli mi víc připomínal Mitche z Pobřežní hlídky nebo Lunetic. Nehledě na to, fanoušci byli stejně jako z řetězu utržení. V životě jsem nezažila takovou atmosféru jako při Sunrise Avenue. Snad celý sál znal veškeré texty písniček a ovace kluci sklízeli i vestoje. Také kapela nebyla pozadu a spolupráci s publikem můžu hodnotit na jedničku. A to nepočítám, že si zpěvák a lamač dívčích srdcí přehodil českou vlajku s nápisem Sunrise Avenue přes ramena.
Vzhledem k tomu, že jsem si poslední album Out Of Style naposlouchala před koncertem, uvízlo mi v paměti několik úryvků textů. Bylo to snadné. Mají opravdu chytlavé songy. Při písničce I Don´t Dance se nad pódiem objevila obrovská diskokoule zářící na všechny strany. Nestačila jsem vycházet z údivu. Uprostřed setu se kluci rovněž pochlubili svou znalostí moderní scény a zmixovali v jednom songu Lady Gagu, Rihannu,Beyoncé a další interprety. Legrace musí být. Jistě.
Kluci zahráli i něco málo ze starších písniček, ale věnovali se zejména novému albu. Tudíž jsme mohli slyšet všechny ty pecky jako Hollywood Hills, Welcome To My Life, Somebody Help Me, Sex & Cigarettes, The Right One, Out Of Tune, Angels On A Rampage a další.
Kdybych měla zhodnotit celý večer… Akropolis mě překvapila svou „nevelikostí“ a přišlo mi, že na takový počet fanoušků by to chtělo větší prostory, ale bůh ví, zda byla jiná možnost. Jim Kroft má oproti Sunrise Avenue oduševnělou hudbu, na které je vidět autorský podpis. Sunrise Avenue se mi naopak zdají příliš zaměření na dívčí publikum od 13 do 20 let. Každopádně i přesto bych dala pět hvězdiček z pěti. Protože zvuk byl vynikající, show byla vynikající a o atmosféře ani nemluvím.