Tak jako studentům základních a středních škol začal nový školní rok, tak i posluchačům hudby se akce přesunuly z festivalových areálů do různých klubů či sportovních hal. Na společné klubové turné, podporující prodeje svých nových desek, se vypravily kapely Mercenary s deskou Through Our Darkest Days a Omnium Gatherum s albem Beyond.
Česká zastávka se uskutečnila v Brně 7. září v klubu Fával. Předkapelou měli být Dánové Essence, kteří ale nedorazili, a tak se začátek, stanovený na osmou večerní, posunul asi o půlhodinku. Na Fávalu jsem byl prvně a musím uznat, že je to velice pěkné místo pro akci jako tato. Sice mě lehce zarazila účast, tipuju to mezi 150 a 200 lidmi, ale i tak byla atmosféra při obou vystoupení skvělá. Kolem půl deváté za potlesku a skandování na podium vyskočila šestice muzikantů z Omnium Gatherum. 
Svůj set načala úvodní písní Louto z propagované Beyond, kterou následovala New Dynamic. Zvuk se mi zdál lehce utopený, zvláště pak kytary jako by zapadly a vokál Jukky Pelkonena kolísal na hladině slyšitelnosti. To mohlo být ale způsobeno i tím, že Jukka byl jak utržený ze řetězu. Házel hlavou, rukama stále něco gestikuloval a na tom málu místa, co měl, poskakoval jako na horké plotně. Kvůli tomu se zadýchal, polykal koncovky slov a spíše, jako by to odeřval, než odzpíval. Po chvilce se však uklidnil, vydýchal se a pak to šlo jako po másle a zpěv se přiblížil tomu, co známe z desek. Posluchači dokázali vytvořit opravdu skvělou atmosféru, kterou si náležitě užívala i kapela, jež na svůj setlist umístila jak písně z nové desky, tak i starší kusy, například The Perfumed Garden z desky Spirits and August Light. Když dohrála poslední nota písně Nail a kapela se pomalu loučila, začala se davem nést známá slova „van mór sóng“. Přání bylo vyslyšeno. Poté kapela opravdu ukončila svůj set, potřásla si rukou s fanoušky, rozdala nějaké suvenýry a odebrala se do zákulisí. Jejich hudbu kombinující death metal s melodikou a emocemi mám rád a jejich vystoupení jsem si velice užil.
Čas nutný k přestavbě podia pro Mercenary využívám k nadýchání čerstvého vzduchu a občerstvení se. Pokouknu také po merchu obou kapel a po krátkém přemýšlení si koupím CD Beyond od Omnium Gatherum. Něco po půl desáté na podium nabíhají členové kapely Mercenary. Po personálních změnách, kdy z původní sestavy zůstal jen kytarista Jakob Mølbjerg, se všech vokálů (dříve měl na starost pouze harsh vokály) ujal baskytarista René Pedersen, kterému role lídra kapely velice sedne a dal to dobře znát i v Brně. Svou troškou do mlýna vokálů přispěl i druhý kytarista Martin Buus Pedersen. Stejně jako Omnium Gatherum i Mercenary zvolily setlist poskládaný z fláků z nové desky Through Our Darkest Days jako New Dawn nebo Generation Hate, ale dali prostor i starším, osvědčeným peckám například Embrace the Nothing či přídavku v podobě 11 Dreams. Zvuk byl od začátku na perfektní úrovni a řekl bych, že i hlasitost se o stupínek zvýšila, ale ne tak, aby to trhalo uši. Vystoupení mělo opět spád a tah na branku, René si sem tam potřásl či ťuknul pěstí s přední řadou a na všech bylo znát, že je to baví a kotel pod sebou si užívají, stejně jako si kotel užíval kapelu. Když si kapela vyžádala wall of death, v tu chvilku mi to přišlo neskutečně vtipné vzhledem k počtu lidí, avšak lidé se na dvě poloviny rozdělili. Ti, co o podobnou zábavu neměli zájem, poslušně ustoupili, dali tak prostor ostatním, kteří se na pokyn proti sobě rozběhli a následně začali točit, na osazenstvo, které na Fávalu bylo, pěkný circle pit. Nějaký odvážlivec se vyšplhal, tedy vyskočil na podium za kapelou a začal předvádět svůj headbanging, na moment se k němu přidal i René. Netrvalo však dlouho a onomu mladíkovi bylo naznačeno, že jeho místo je dole a aby se tam odebral. Což učinil s ukazováním lidem pod ním, aby vztyčili ruce a on si mohl užít i surfing. Pochopení se mu moc nedostalo. Pochvalu si však zaslouží za to, že svým chováním neohrozil průběh akce.
Po odehrání 11 Dreams je konec celé hudební produkce na Fávalu, kapela se po cestě do backstage fotí s fans, podepisuje se a rozdává potřesení rukou do všech stran. Já nabírám směr auto s myšlenkou, že tento večer se vydařil. Dvě zajímavé kapely ze škatulky melodického death metalu, které k němu přistupují svým vlastním způsobem, museli zanechat v každém účastníkovi této akce dobré vzpomínky. Ke spokojenosti přispěl i samotný klub, kde byl zvuk opravdu dobrý, k tomu byl celý prostor dostatečně klimatizován, a tak nemám na co si stěžovat. Možná bych přidal nějakou tu čtvrt hodinku každé kapele, protože pokud se nepletu, Omnium Gatherum hráli okolo 45 minut a Mercenary kolem hodiny, což mi přišlo, vzhledem k obsáhlosti diskografie obou kapel a neúčasti kapely třetí, poněkud málo. Pro mě však hudební produkce ten večer nekončí. Z Fávalu mířím k jinému klubu, kde vyzvedávám kamaráda, který se během cesty k domovu necelé hodiny a půl přeměnil na live karaoke jukebox a přehrával mi pop a dance hity osmdesátých a devadesátých let.
