Na tento metalový svátek jsem se těšil velmi dlouho a sliboval jsem si od něj opravdu hodně. Ostatně stejně tak, jako mnohé další metalové hlavy, které se sešly tuto neděli v Masters of Rock Café, aby podpořily metalovou scénu v ČR a poslechly si muziku, která by se dala nazvat „metalovým miš-mašem“. Na pódiu se vystřídaly smečky, které ve svém hudebním projevu mísily prvky metalcoru, deathu, thrashe, power metalu i folk metalu a tento hudební průnik žánry měl opravdu své kouzlo! Tvrdost i melodie šly ruku v ruce a věřím, že 99,9% veškerých návštěvníků bylo s výkony svých pódiových hrdinů naprosto spokojeno a domů odcházeli s obřím úsměvem aka Eddie Murphy.
Celý set otevřela bostonská metalcorová mlátička Unearth, která hrála něco okolo třičtvrtě hodiny a pro většinu lidí, kterých jsem se ptal na názor, to bylo příjemné překvapení. Vzhledem k tomu, že od těchto předskokanů si návštěvníci zřejmě mnoho neslibovali, tak kapela ze sebe dostala to nejlepší. Zpěvák se sympatickým tričkem skupiny Death již ze startu vyzval posluchače k tanci a ti jeho prosbu vyslyšeli a odpověděli tak krásným circle pitem. Chlapci na pódiu byli draví a svými hřívami rotovali tak vehementně, že posluchačům v přední řadě musela tato cirkulace vzduchu nahradit plně jedoucí větrák.
Hudebně by se Unearth dali zaškatulkovat do sekce metalcoru, leč v muzice byl cítit i vliv death metalu s melodickými metalovými sóly – a to byla kombinace, která těmto borcům výborně fungovala. Bubeník posedlý rychlostí kapele dodával říz a fanoušci tuto bandičku velmi příznivě přijali a pod pódiem to bylo vskutku znát. Po vizuální stránce jsem nemohl odtrhnout oči od bubeníkova kníru, protože takovej kňour neměl snad ani Asterix s Obelixem dohromady.
Diváci dokřepčili své divoké tance a po nezbytné přípravě pódia a nazvučení už následovalo čisté hudební zlo. Porce death metalu přímo z Kanady – Kataklysm! Tyto smrťáky jsem již několikrát naživo slyšel a nikdy mé sluchové bubínky nezklamali a ani neděle nebyla výjimkou. Kupodivu diváci ani moc nevytahovali fotoaparáty a místo toho se spousta z nich zapojila do dalšího mosh pitu, což tito kanadští veteráni kvitovali, a Maurizio hned po prvních odehraných flácích konstatoval, že pokud cítí diváci atmosféru jako on, tak ať se začnou hýbat ještě více, na což fandové opravdu slyšeli, a ještě přitvrdili! Mosh pit, circle pity, pogo, větrníky atd., no prostě večer jako stvořený k tanci. Fanoušci i hráči si to evidentně užívali v poměru 1:1. Hraní Kataklysm proložil i jeden skok do lidí, ale pak už úřadovala security a další šanci nikomu nedala. Tohle pro mě bylo trochu zklamání, protože podle mě to k této muzice neoddělitelně patří a lidi to chtějí, leč na druhou stranu chápu, že ne každý fans zváží míru svého jednání a čas od času se najde blb, který nerespektuje hráče, takže jsem nakonec tuto myšlenku zadupal do země jak rapové cédéčko a věnoval jsem se nádhernému hudebnímu prožitku. Na kapele je prostě znát, že přes 25 let hraní přináší ovoce, a když zazněly první tóny Crippled and Broken, v lidech se zrodilo opravdové šílenství a myslím, že předvedli divočejší show než tu, kterou oplývají večírky v kantýně poslanecké sněmovny. Kluci přidali ještě dalších několik fláků a po hodině si vyposlechli uznání všech svých posluchačů a odebrali se do šatny, aby přepustili místo finským folkařům Ensiferum.
Pomalovaní metaloví fanoušci zdobeni kříži na obličejích již od začátku naznačovali, kohože to přišli podpořit, a změna od death metalu ke sborovým zpěvům s melodickými kytarovými linkami a výborným elektronickým akordeónem v podáním smečky Ensiferum (i přes mé počáteční obavy) nesla kýžené ovoce a opět – jak fanoušci, tak i kapela předvedli stoprocentní výkony. Tato bandička odehrála též hodinu ve velmi svižné show, kterou sympatická Netta Skog hrající na akordeon okořenila několika hudebním úlety, což diváci ocenili potleskem a úsměvy od ucha k uchu. Finové měli dle mého názoru jednoznačně nejlepší světelnou kulisu a vnesli do nedělního večera svěží vítr.
Celý koncert uzavírali headlineři Iced Earth, kteří otevírali svůj hodinový set několika vály z chystaného alba Incorruptible, jež bude vydáno v příštím roce, a tak se diváci na tuto směsici heavy/power metalu řízlou thrashovými prvky ze začátku chytali o něco méně, než jsem čekal. Každopádně Stu Block velmi záhy začal komunikovat s publikem a dostal opět divácký dav do bodu varu. Kapela se dost věnovala novému albu, z něhož hrála cirka pět bičů, které se nesly ve středně rychlém až rychlém tempu. Svůj set proložili i osvědčenými hymnami jako I Died For You apod. No, a když zpěvák chtěl, aby diváci zazpívali „Hodně štěstí zdraví“ jejich zvukaři, slavícímu narozeniny, v našem jazyce, tak si všichni uvědomili, že většina návštěvníků není v angličtině zase tak kovaná, 
jak si kluci z Tampy mysleli. Začali sice zpívat, ale onu anglickou verzi. Každopádně Stu se nedal a opětovně vysvětlil, že to chce v češtině, načež již sálem zněla ona narozeninová skladba a zvukař přezdívaný Kuře měl vskutku radost.
Půl hodiny před půlnocí jsem se odebral domů plně uspokojen a v hlavě mi zněly výšky i hloubky Stu Blocka, který to odzpíval na jedničku, a já jsem byl hudebně naprosto uspokojen. V duchu jsem si říkal, že i zde platí zákon relativity a vše uteklo až nečekaně rychle, ale tak už to bývá, když se člověk královsky baví. Diváci méně fotili a více tančili – jako za starých časů. No, prostě splněný sen. Ale abych všechno nevykreslil jen v růžových barvách, tak jednu drobnou výtku si neodpustím, a to směrem k divákům! Těm, kteří nedošli. Když takové bandy nenaplní Sportovní halu Euronics, kde se měla akce původně konat, tak je něco špatně. MOR café bylo sice plné, ale cirka jen 1000 platících byl důvod, proč se z haly přesunul koncert právě sem, což je smutná vizitka především pro metalovou mládež, která tam byla velmi poskrovnu, a proto jedna rada závěrem: ,,Vyserte se na fejsbůky a choďte na koncerty, stojí to za to!!!!!“ METAL FOREVER!!!
