Pořadatelská agentura Hellblast Promotion zorganizovala v druhé polovině letošního května čtveřici koncertů nazvaných HellHammer Festival, jejímiž hlavními tahouny byli němečtí Finsterforst a Firtan, potažmo srbsko-ruští Welicoruss (pod jejichž perutě Hellblast Promotion spadá). V rámci zastávek v Hradci Králové, Brně, Praze a Ostravě pak byla tato trojice doplňována různými tuzemskými i zahraničními interprety obdobného ražení. V Brně se akce konala dne 27. 5. 2016.
Do brněnského klubu Melodka jsem tentokrát stihl dorazit krátce po šesté hodině, kdy již byly jeho brány zeširoka otevřené návštěvníkům. V předprodeji stál lístek 250,- Kč, na místě pak 300,- Kč. Vzhledem ke zvučným zahraničním jménům tedy šlo o adekvátní cenu. Tentokrát se kouřilo v předsálí, na čepu byl Dačický ležák, Starobrno medium a pšeničný Staropramen. V době mého příchodu už po Melodce pobíhalo celkem značné množství posluchačů. Skutečně mě potěšilo, že na koncertě bylo vidět jak staré známé tváře, tak i zcela novou krev, která zaručuje další trvání žánru pagan metal, jímž se HellHammer Festival prezentuje.
Prakticky na čas, tedy v 18:30 hod., začala hrát první kapela večera, a to brněnští Drunk with Pain, v čele s venezuelským zpěvákem Juanem. Na to, že se kapela dala dohromady před necelým rokem a půl, šlo o opravdu solidní nářez. Drunk with Pain svůj styl sice označují jako melodic death metal, avšak já osobně bych je přirovnal spíše např. ke Skeletonwitch, jelikož blackový vokál a thrashový styl kytar i bicích tvořil celistvý celek, který působil živě, čerstvě, a i s omezenou zvukovou paletou mě skutečně bavil. Jedinou vadou na kráse bylo špatné nazvučení, jelikož výšky byly dost přemrštěné.
Špatný zvuk ve vyšších polohách doprovázel zprvu i další brněnskou kapelu Wolfarian, jejíž koncert jsem v rámci reportáže z One Tribe Night hodnotil nedávno. Oproti minulému vystoupení již zpěvák nedisponoval „legendární vestou temnoty“ a zpěvačka zvolila cudnější výstřih. Taktéž mi připadlo, že pro HellHammer Festival zvolili Wolfarian poněkud symfoničtější repertoár, ale možná šlo jen o můj subjektivní pocit způsobený neznalostí tvorby. Symphonic folkmetalovou formaci osmi hudebníků jsem tentokrát poslouchal z předsálí, jelikož kapacity sálu byly již slušně zaplněny, a já tak dal přednost zainteresovanějším posluchačům, kteří si vystoupení Wolfarian rozhodně užili. Mimo jásající dav početného tvrdého fanouškovského jádra pod pódiem jsem si při procházení sálem povšiml v zadní části postávajícího posluchače se zavřenýma očima a opravdu upřímným a spokojeným úsměvem na tváři. Zjevně tu hudbu prostě nedokáži jen náležitě docenit, jelikož bouřlivé ovace ostatních mluví jasně.
Foto: Martin Kusyn (Párty Brno)
Jako třetí se na scéně zjevila pražská folkmetalová smečka Cruadalach. Na rozdíl od Wolfarian znám tvorbu této kapely celkem dobře, tudíž jsem byl zvědavý, co se změnilo, jelikož jejich živák jsem slyšel naposledy někdy v roce 2014. Vzhledem k celkem náročnému zvučení (kterým byl zvukař schopný konečně opravit předešlé neduhy) a mírnému skluzu činil časový prostor na samotné vystoupení něco málo přes dvacet minut. V pozadí začaly houkat sirény tvořící intro, na které následně navázala první skladba Revolt without a Name (která je zároveň i první písní na aktuálním albu). Zpěv byl v důsledku zvukařovy práce přespříliš výrazný, avšak při druhé, starší Rage Starts Here již bylo vše uvedeno do souladu a v prvních řadách to začalo vřít. Co se týká třetí skladby Shiva World Dance Party, zaznamenal jsem zde jeden mírný nedostatek – na studiové nahrávce jsou hinduistické mantry zpívané dámským složením polské kapely Percival Schuttenbach; při živém vystoupení bych čekal ztvárnění těchto pasáží prostřednictvím samplů. Těchto se však zhostil sám zpěvák Radalf, čímž jinak zajímavá exotická píseň dosti zevšedněla. Následovaly Stuff That Matters a Life-Worshipping Bastards; obecenstvo jásalo, jančilo, tančilo – každý, co uměl.
Cruadalach se loučili s návštěvníky písní nepocházející z jejich repertoáru, a to Waking Up od rumunských Goodbye to Gravity, jejichž koncert ze dne 30. října 2015 skončil tragédií v podobě požáru, která si vyžádala smrt čtyř z pěti členů kapely a přes 60 mrtvých a 160 zraněných návštěvníků. Takový akt rozhodně oceňuji, a to i přes nepříliš výrazný Radalfův zpěv; chápajíc, že píseň není stvořena na míru k jeho hlasovým dispozicím. Fanoušci si vykřičeli ještě přídavek ve formě Rebel Against Me a poté se již pražská osmička odebrala do zákulisí. Byť Cruadalach nejsou mou srdcovou záležitostí, kvalita jejich hudebního projevu se jim upřít rozhodně nedá. Jen mi přišlo, že rychlost všech jejich skladeb dosahovala o čtvrtinu rychlejšího tempa nežli ve svých originálních verzích. Možná to bylo způsobeno časovou tísní, možná je tak konáno se záměrem rozhýbat publikum. Těžko soudit. V závěru mám pak potřebu vytknout zvukaři možná příliš ostře nazvučené smyčcové nástroje (zase ty výšky).
Foto: Martin Kusyn (Párty Brno)
Večer se přehoupl do své druhé poloviny, jelikož na pódiu se zjevili němečtí Firtan doplněni o členy z Finsterforst. Přiznám se, že o Firtan jsem nikdy předtím neslyšel a ani mne nenapadlo si je dopředu poslechnout – zkrátka jsem se nechal překvapit okamžikem. A rozhodně to stálo za to. Jejich blackmetalové pojetí pohanství je důstojným zastoupením scény, to se musí nechat. Prudkou kytarovou smršť střídaly pomalejší a zahloubané pasáže, v pozadí dokreslované melodickými vyhrávkami. Němčina celek dokořenila a udělala jej ještě o stupínek zajímavějším. Jediná vada na kráse byl zpěvákův nepříliš líbivý čistý zpěv, kterým vyplňoval některé části skladeb. Návštěvníci kromě bouřlivých ovací po každé z písní projevovali své nadšení prostřednictvím wall of death. Skvělá atmosféra neopadla samozřejmě ani mírnou personální i kostýmovou obměnou při nástupu Finsterforst. Skutečně jsem musel uznale dát klobouk dolů před zpěvákem, který dokázal uhulákat plně obě kapely, a to jak v Brně, tak den předtím v Praze a den poté v Ostravě. Kotel mi sice připadal řidší nežli při Firtan, ale na druhou stranu v něm přeživší posluchači skotačili znatelně rychleji. Osobně jsem byl s výkonem obou kapel nadmíru spokojen, a to jsem i Finsterforst slyšel v minulosti spíše příležitostně a útržkovitě. Naživo to ale stálo za to.
Foto: Martin Kusyn (Párty Brno)
Pohansko-metalový večer zakončili pořádající Welicoruss. O jejich existenci sice vím již nějaký ten pátek, avšak zatím jsem neměl to štěstí potkat je na některém z navštěvovaných koncertů. Ztvárnění jejich hudby je komplexně složité, je třeba se na ni soustředit. Není to ten nářez, který přijde, rozdmýchá oheň a ztratí se. Při poslechu jsem měl neustálé nutkání přemýšlet, zda nepředběhli svou dobu, zda mezi současným pojetím pagan metalu a jejich projevem nechybí most. Dumal jsem i nad příběhem či myšlenkou stojící za jejich hudbou, avšak nenalézal odpověď. Je pravdou, že na mé uši zní muzika Welicoruss dosti nečitelně, a do úkolníčku si poznamenávám, že se ve volných chvílích zkusím zaměřit na studiové nahrávky.
Foto: Martin Kusyn (Párty Brno)
Pozdní hodina a spánkový deficit ovšem udělaly své, a tak jsem byl nucen opustit klub Melodka ještě před oficiálním závěrem celé akce. Odnesl jsem si však příjemný pocit z kulturního zážitku, ani hladový, ani přesycen. Zvukař měl sice první polovinu koncertu uši zcela jinde než já (což zřejmě není zase tak těžké), ale později již nebylo co vytknout. Pivo teklo proudem, triček a placek kapel bylo dostatečně, jen teplý vzduch v klubu byl po celou dobu špatně dýchatelný. Kdo zmeškal (alespoň tuto) zastávku, rozhodně prohloupil. A s tím meškáním vlastně souvisí ještě můj poslední zážitek, kdy jsem na ulici po pár stech metrech potkal osobnost širšímu metalovému obecenstvu známou jako Gorgošrot, který se mne dotazoval, zda Cruadalach už začali hrát nebo zda stíhá na čas. To, že koncert končí, zřejmě pochopil až po vstupu. A pokud se ráno z toho stavu neprobudil, bloudí pln očekávání brněnskými ulicemi dodnes.
Za fotografie děkuji Martinovi Kusynovi ze společnosti Párty Brno. Kompletní fotogalerii naleznete zde.