Brutal Assault před svou letošní akcí avizoval řadu vychytávek a dalších organizačních upgradů. O to větší bylo očekávání většiny návštěvníků, tedy i nás.
Jako každý jiný rok se nám podařilo přijet hned na středeční „warm-up party“, která měla díky svému letošnímu line-upu příchuť hodnotného festivalového dne. Odbavování všech spolucestujících proběhlo rychlostí blesku a během pár vteřin nebylo co řešit, velký palec nahoru! Z pohledu akreditovaného jsem však zastihl zřejmě tu největší vlnu, protože mě čekalo 35 minut postávání ve frontě, za což paradoxně nemohl velký počet novinářů, nýbrž proud návštěvníků, kteří využili výhodné akce na Metalshopu a odbavovali se na stejném místě. Když se ale dotyčný dostane k okénku, kde ho očekává pěkná slečna, která se na něj usměje a popřeje hezký den, člověk na frontu vskutku rychle zapomene. Nutno dodat, že většina známých na guest listu už problém s delší řadou později neměla.
S bezproblémovým vstupem do nitra festivalu už na nás čekala jedna příjemná změna za druhou. Pojďme se tedy projít areálem krok po kroku.
Jako první obvykle chodíme kontrolovat hlavní pódia, jejichž zvuk měl být zas o kus dál.. a taky že byl! Na obou pódiích šlo podle nás během pár vystoupení poznat větší možnosti a kvalitu zvukové techniky. Druhá věc je pak kvalita a skill příslušných zvukařů, do jehož hodnocení bychom se neradi pouštěli. Názory se stejně různí a vypisovat zvuk každé kapely se nám prostě nechce, obzvlášť když bychom museli pro objektivnost zohledňovat povětrnostní podmínky, postavení posluchače či jiné faktory ovlivňující tuto problematiku. Obecně řečeno byl zvuk výborný, ucházející, horší i špatný, ale tak už to chodí na každém open airu a bez vřelých diskuzí na téma kvalita zvuku si už žádný festival přece ani neumíme představit.
Výborným nápadem byla přítomnost prostoru Octagon, kde se dalo ukrýt před deštěm i slunečními paprsky. Z pohledu milovníků tabáku jsme však ještě víc využili relaxační kuřácké zóny s nálepkou Party Village, kde si mohl každý „smoking-man“ dopřát luxusních kožených sedaček, míchaných drinků a za nějakou tu koupenou krabičku cigaret, které jsou samy o sobě mnohdy nedostupným zbožím, také stolní hry, seskok do nafukovacího hradu a podobně – vše za doprovodu příjemné muziky. Být tam ještě striptýz, dokázali bychom tam trávit celé dny. :) Ten striptýz můžou pořadatelé vnímat jako námět pro další ročníky (na pánský ani nepomýšlejte)!
S čím jsme tak úplně spokojeni nebyli, bylo areálové pivo, které mělo do lahodné chuti vcelku daleko, ale víte, jak to chodí: u prvního remcáte, u druhého jen něco prohodíte, s další dávkou je vám to jedno a ke konci už ani nevíte, co pijete. A když je ta možnost, vždy se dá napít i ve stáncích mimo pevnost. Netuším, do jaké míry to je, či není možné (do sponzoringu, reklamy apod. nevidím), ale řešením by mohly být dvě areálové značky piva. Co se pak jídla týče, výběr byl veliký a každý z nás si našel svůj oblíbený stánek.
Potěšilo nás také nové sezení na zelené tribuně, stejně jako provizorní lavičky naproti některým stánkům s občerstvením, které nahradily obyčejné palety. Shodli jsme se, že i hygiena šla výrazně nahoru a malé, nikoliv bezvýznamné, plus taky za lepší sprchové boxy. Za jeden z největších vynálezů moderní doby však stejně považujeme již pár let přítomné močící rakety, které uctíváme každým rokem. Není nad to vyhnout se kakaovým toikám a chcacím savanám, jejichž odér sice milujeme, ale rodičům se štiplavé aroma, linoucí se z každého kusu oděvu, vysvětluje hůře.
Jednou z největších změn oproti minulým ročníkům bylo rozšíření zelené louky, zbourání hrací boudy (třetí stage) a její nahrazení v podobě velkého cirkusáckého stanu, šapitó, chcete-li. Za nás rozhodně správně! Jedinou výtkou je jistá nedýchatelnost a absence většího otvoru pro cirkulaci vzduchu, díky níž jsme si chvilkami připadali jak DiCaprio uvnitř káry v milostné scéně filmu Titanic. Jinak ale paráda.
Při detailním pohledu napříč celou pevností jsme si mohli všimnout spousty malých vychytávek a drobností typu znovu vhodně umístěných ohnivých chrličů a kotlů, laserových obrázků promítaných na zdech nebo různých svítících reklam, které hodnotně podtrhují organizační vyspělost celého festivalu.
Když bych se měl v rychlosti ohlédnout za hudební sestavou, musím konstatovat, že se na každém ročníku objeví řada skupin, kvůli kterým se skutečně vyplatí cestovat přes půlku republiky. Musíme pochválit atrakci v podobě dvojitého vystoupení, které loni patřilo kapele Novembers Doom a letos vzácným Manes – doufáme, že se budou podobné „double-gigy“ objevovat i nadále. Obrovské díky také za pozvánku post-rockových God Is an Astronaut, jejichž vystoupení hodnotíme jako energetickou bombu s galaktickou atmosférou a především správné koření pro akci podobného ražení – ostatně přihlížející dav hluboko za napěchovaným šapitó hovoří za vše. Také jsme srdečně rádi, že se se svou kalifornskou posádkou konečně objevil dědeček hříbeček Araya a že jsme mohli být svědky velikého reunionu legendárních Krabathor. Tímto Tomášovi Fialovi a jeho poctivým pracantům velká čest a sláva!
Stejně jako pořadatele však musíme pochválit fanoušky, kteří nám přišli ukázněnější, disciplinovanější a bezproblémoví, přičemž atmosféra fungovala dokonale. Jedním z největších překvapení pro mě bylo stanové přenocování s absencí náruživých hejkalů, potulných hyen a soutěže o co nejpodivnější zvukový výfuk. Dokonce i „hovno“ jsem slyšel vykřiknout pouze jednou. :)
Jednoduše řečeno nás 19. ročník festivalu Brutal Assault nenechal na pochybách, že se jedná o velice profesionální akci s co nejmenším počtem vad, čímž jsme se již dnes upsali návštěvě na jubilejní příští párty, ať už bude line-up jakýkoliv.
BRUTAL ASSAULT Festival 2014
06. – 09. srpna 2014
Vojenská pevnost Josefov – Jaroměř
www.brutalassault.cz
Související odkaz:
www.facebook.com/brutalassaultfest