Čerstvý vzduch jižních Čech, vůně lesa, krásný zatopený lom, perfektní zvuk a familiernost. To byl AFOD 2011.
Festival Apocalyptic Form Of Death má již svou tradici. I letošní ročník se konal v malé obci Trhové Sviny u Českých Budějovic. Poměrně malý, nijak uzavřený areál s provizorní stagí uvítal své návštěvníky v pátek 24. 6. 2011. Vzhledem k tomu, že toto byl můj první ročník, byla jsem dost překvapená. Už při našem příjezdu se loukou potulovalo několik příznivců tvrdé muziky. Největší pozornost strhla nejmonumentálnější stavba festivalu – pivní stan.
S vychlazeným pivem Krušovice mě ke stagi přitáhla kapela Gutalax. Přestože tato křemžská kapela vznikla v roce 2009, je více než známá českému uchu. Jejich mix stylů od grindu až po rock ‚n‘ roll mluví za vše. Rozmanité názvy songů prozrazují, že zpěvák má básnické střevo (nejen proto můžete tuto kapelu zhlédnout též na letošní Fekal Party). Grindovému chrochtání sice nikdo nerozumí a mnoho lidí pochybuje, že písničky mají texty, ale přesto mají své posluchače. Kdo je nezná, určitě ho zaujme též jedinečná image. Zjednodušeně řečeno kapela Gutalax skutečně dostojí svému jménu s grácií sobě hodnou.
Další kapelou, kterou si určitě nesmíte na žádném koncertě nechat ujít, je Panychida. Plzeňská grupa předvedla bravurní melodickou blackmetalovou smršť , ve které jste mohli slyšet jak prvky čistě blackové (např. norský black metal Ragnarok), tak i vliv melodické duše z alba z roku 2010 (dalo by se s nadsázkou přirovnat k Finntroll). Řízný povedený zvuk a talent nadějného mladičkého zpěváka mě pozdržel u pódia celý set. A rozhodně nelituji.
Hvězdou pátečního večera byli rozhodně moravští Abstract Essence. O tom žádná. Středobod show tvořil přípitek oslavencům z Minority Sound, kteří hráli po nich. Přátelské vztahy byly potvrzeny a znovu hurá k hudbě. Z poměrně klidných hochů, kteří spíš působí dojmem businessmanů, kteří si jen odskočili z meetingu, nebo si dokonce spletli akci, se rázem stala divá zvěř. Hlavně ze zpěváka Ondry čišela energie, kterou snadno předal publiku pod sebou. Podělil se s ní i osobně, když zavítal během setu mezi diváky. Bezprostřednost a talent pro show činí tuhle kapelu oblíbenou. Zásluhu nese i výborný zvuk, jehož jsme byli svědkem právě na AFODu.
Jako poslední hráli pražští Minority Sound. Byla jsem celkem zvědavá vzhledem k tomu, že naposled, co jsem je slyšela na CDF, jsem kapelu nemohla hodnotit moc kladně. Doufala jsem tedy, že si svou reputaci vylepší. A také ano. Sice byl použit naprosto shodný set list, který dle mého názoru byl ne zrovna štastně sestaven, avšak kluci předvedli, že dokážou udělat show. Tentokrát se totiž podařilo nazvučit i samply. Jedinečná podívaná, která se mi naskytla, byla poměrně vtipná. Neuplynula dlouhá chvíle od headbangu s Panychidou a AE a už se tu rozjela pravádiskotéka. A kdybyste snad zapomněli, že jste na festivalu tvrdé muziky, Aleš svým, už lépe znějícím, growlem s doprovodem zdařilých kytarových riffů připomněl, kde se nacházíte. Nesmím opomenout ani přídavek, který rozhodně stál za to. Vtipný cover mixlý ze dvou songů, a to od Pain – Shut Your Mouth a od Nirvany – Smells Like Teen Spirit, měl snad největší úspěch.
Druhý den už byl o něco pestřejší, alespoň co se kapel týče. Začínalo se už po 12. hodině. Někteří opozdilci teprve vstávali, když jako budíček posloužila kapela Designed by Death.
Rozjetý začátek trochu zbrzdil doom z Prahy Et Moreimur. Proto si zřejmě většina fanoušků udělala pauzu na pivo a klobásu.
Zajímavý, leč technicky neposlouchatelný počin patřil ašským domorodcům Mariposa Negra, taktéž známým jako La Bestia Negra. V čele jsme mohli vidět nejen zpěváka, ale také growlující zpěvačku. Co totálně zavrhlo jejich vystoupení, byl technický problém s mikrofonem (či nešikovnost zpěvačky?), protože se neozýval jen „zpěv“, ale taktéž nepříjemný zvuk a skřípání, který se v některých okamžicích zahryzl do ušních bubínků. Doufám tedy, že příště už si budeme moci vychutnat jejich show plnými doušky.
Úspěch slavili Heaving Earth. Lužinou se linul originální death metal s pražskými kořeny. Chlapci rozhodně nejsou nováčky a v jejich hudební historii zní zvučná jména. Pokud mám tuhle grupu zhodnotit, líbí se mi jejich hutnost a nasazení. Věrnost death metalu. Ale přeci jen bych očekávala trochu větší fantazii při skládání. Některé party jsou snadno oposlouchatelné a posluchače přestanou bavit, nebo se lehce ztratí v celém jejich setu. Každopádně patří mezi ty kvalitnější počiny české scény.
Velký ohlas vzbudili Cruadalach. Festival se rozdělil na dvě poloviny. Na fanouškovskou základnu a odpůrce. Snažila jsem se urputně zůstat na té neutrální straně. Folk metal, když mám na něj náladu, poslouchám ráda. Ovšem příčí se mi určité okolnosti, které v ten den u Cruadalach bily do očí. Neboť alespoň mě osobně pohoršuje dlouhý, rádoby skotský kilt v 
kombinaci s mikinou s kapelou Melechesh a bílými ponožkami a botaskami. Možná, že hlavním sponzorem je Lanza. Mám ráda housle a slabost pro klasické nástroje rozhodně nepopírám, ovšem v tuhle chvíli měly mít jinou roli, a určitě to neměla být ta hlavní. Důležité ovšem je, že tento můj názor nesdíleli všichni a našlo se mnoho fanoušků, kteří kapelu ocenili zejména po té „pařící“ stránce. Zvukově bych Cruadalach nepřirovnala ke zdařilým počinům sobotního dne.
Chuť mi spravila epická blackmetalová kapela ze sousedství, a to konkrétně německá Sycronomica. Naposledy jsme ji na AFODu mohli vidět jako poměrně mladičkou kapelu, nyní však přijela jako jeden z headlinerů večera. Kupodivu publikum bylo víceméně jiného názoru, protože se festival rozdělil opět na dva tábory. Posluchače a pivaře. Chlapci byli perfektně sehraní a překvapila mě i kombinace čistého vokálu se skřehotáním.
Teď už konečně k headlinerům celého festivalu – Graveworm. Tato grupa, pocházející z Itálie, vybalila na diváky svůj melodický black s mírně přesycenými klávesami a hodně ztlumenými kytarami, ale přesto dokázal zpěvák vyburcovat opilce pod sebou k účasti. Poměrně horší zvuk jsem vpravdě nečekala, protože celou dobu se zvukařům vedlo. Nicméně show stála za to a lidem přestal vadit i jemný déšť, který se zhruba v polovině setu spustil z noční oblohy. Slyšet jsme mohli taktéž cover Iron Maiden Fear of The Dark jako přídavek. Čas setu utekl opravdu velice rychle. Zdálo se, že pánové muzikanti celkem spěchají a přídavky odmítali s tím, že chtějí pít. Ovšem jejich přítomnost v pivním stanu mezi fanoušky jsem nezaregistrovala.
Souhrnem by se dalo říct, že AFOD je vemi pohodový familierní festival, který se letos dle mého názoru opravdu povedl, alespoň co se organizace týče. Počasí moc nevyšlo a na to, že byl červen, jsem málem umrzla, ale s dávkou alkoholu v krvi se to dalo přežít. Rozhodně se příští rok chystám znovu.