Jako fanouška black metalu mne velice potěšilo, když jsem se dozvěděl, že temná kumpanie Lychgate vypouští do světa novou desku The Contagion In Nine Steps. Po třech letech tak máme možnost nasát kultovní atmosféru vyvěrající z úchvatné muziky, kterou tato pětice neúnavně tvoří. Abychom mohli hovořit o The Contagion In Nine Steps, vraťme se o již zmiňovaná tři léta zpět a vzpomeňme na An Antidote for the Glass Pill, která se stala jistým mezníkem v kariéře této záhrobní party. Slušelo by se zmínit, že si album rychle získalo značnou oblibu u stávajících fanoušků a přitáhlo pozornost mnoha nových. Dokonce bychom mohli hovořit o tom, že debut se stejnojmenným názvem „Lychgate“ tak trochu zastínilo. Svůj význam však nemá pouze mezi fanoušky, ale také v kapele samotné. Jak jsem již zmínil, jedná se o mezník v tvorbě skupiny. J. C. Young “Vortigern“ se nechal slyšet v rozhovoru pro Orbis Metallum z podzimu 2017, že se tímto počinem otevřela nová cesta k tvorbě, po které se Lychgate rozhodli vykročit.
Ano, The Contagion In Nine Steps vlastně vychází z předchozího počinu a přináší několik novinek v oblasti práce se zvukem, kompozicí a melodickými aranžemi, čímž vytváří něco zcela nového a svým způsobem jedinečného. Tedy nemusíme se obávat žádné vykrádačky předchozího díla.
Tato fošna se pyšní svou rozmanitostí, ať už se jedná o výraznou rytmiku konceptu s barvitými melodickými pasážemi v úvodní skladbě Republic nebo agresivnějšími sóly v asistenci s klávesami a úderným zvukem bicích v „Unity of Opposites, Atavistic Hypnosis či Hither Comes the Swarm“, přičemž v pořadí druhá píseň desky Unity of Opposites začíná být zvukově ráznější a celkově dravější. Chci tím říci, že na albu je patrná jistá posloupnost a příjemná gradace. Pokud se vám někdy stalo, že jste se při poslechu desky ztratili a neměli přehled o tom, kde se zrovna nacházíte, troufám si tvrdit, že s The Contagion in Nine Steps se toto nestane.
Následující song Atavistic Hypnosis už je značně rozjetá záležitost, kde převládá growl, ale zároveň píseň nabízí dostatek prostoru pro chorálový zpěv, který alespoň podle mě dělá Lychgate tím, čím jsou. Nechybí melodická sóla i jistá hutnost zvuku, což vytváří skvěle vyváženou směsici, která cílí na lidské emoce.
Hither Comes The Swarm vymršťuje do neprobádaných výšin a její mrazivá atmosféra podle mého názoru uspokojí i náročnější posluchače atmosférického black metalu. Řízný zvuk kytar vytváří perfektní prostředí pekelnému growlu Grega Chandlera a vsadím se, že nejednomu fanouškovi naběhne husí kůže, jen co se začne přidávat chorálový zpěv v pozadí.
Na první pohled se tempo zvolňuje začátkem následující skladby The Contagion. Píseň obsahuje více chorálů a growl je spíše už doprovází, ovšem dlužno dodat, že nejde o žádný kulhavý doprovod. Přesto melodické pasáže a celkově klidnější koncept dávají tušit, že se postupně chystáme na přistání.
Jsme totiž u závěrečné Remembrance. Song začíná velkolepě a jeho atmosféra je velice působivá. Nečekejte však nářez ve stylu Hither Comes The Swarm. Tempo ustává a gradace se vrací zpět k zemi. Možná pod zem. Do temných hlubin. V písni je znatelná melancholie a nechybí příjemná melodičnost. Smutné, téměř až doomové pasáže jsou velice vkusnou tečkou za celým albem.
Ano, počítáte dobře. Celkem tu máme pouze šest skladeb, což oproti předchozí An Antidote for the Glass Pill s deseti songy může na první pohled vypadat osekaně. Opak je však pravdou. Každá ze skladeb má dostatek prostoru, a tak na vás čeká celkem 42 minut a 12 vteřin úchvatné muziky.
Počin hodnotím jako celkově velmi zdařilý s promyšleným konceptem. Poslechově velice čitelný, a přesto ne fádní. Jsem si jistý, že tímto albem svůj čas rozhodně nepromarníte.
 |
|