Mladá slovenská skupina Anthology se v loňském roce představila se svým druhým počinem Angel’s Revenge. To obsahuje devět písní včetně úvodního intra v celkové délce 42 minut.
Co k Angel’s Revenge říci? Když jsem jejich album poprvé držela v ruce, bála jsem se, že se bude jednat o další napodobeninu jiných, slavnějších melodic/power metalových skupin. Úvodní intro The Revelation slibuje úchvatnou show, ale je tomu opravdu tak?
Ač je to z pera někoho, kdo tento typ muziky poslouchá jen sporadicky, pozoruhodné, opravdu musím uznat, že se jedná o hudební počin našlapaný povedenými písničkami. Desku jsem z osobních důvodů naposlouchávala dost dlouho, a to ve dvou etapách. Ze začátku mě Angel’s Revenge moc nebavilo a přišlo mi, že bych o něm ani nic kloudného nenapsala. Ba dokonce bych mohla říct, že jsem z něj byla zklamaná; nic mě na hudebním projevu hudebníků nebavilo. Když jsem se k němu po delší době vrátila zpět, nevěřila jsem vlastním uším, jak jsem si poslech desky užila. Hudební vkus je často proměnlivý a někdy i nevyzpytatelný.
Hned úvodní skladba Devoted Soul dává vědět, že se posluchač celé album rozhodně nebude nudit. Elán, s nímž skupina představuje Angel’s Revenge, je přesně takový, s jakým by měly kapely nahrávat všechny desky. Díky vynaložené píli tak máme co dočinění s energickým, nápaditým a mimo jiné i velmi melodickým počinem. Našlapaný hudební projev muzikantů doplňuje jemný hlas zpěvačky. To vše okořeněno procítěnou atmosférou. A proto si dovedu představit, že Anthology hravě (neboli jak se říká lidově “s prstem v nose” či “levou zadní”) zvládne zabavit publikum naživo.
Osobně se mi nejvíc líbí polobalada Beyond the Game, která mě oslovila pro svoji éteričnost, s jakou kapela v čele s libozvučným hlasem zpěvačky vystupuje. Podobná je i předposlední písnička Last Weep. Jde o skladby, které bych si pustila na procházce přírodou nebo na cestě vlakem či autobusem. Ani pomalé, ani rychlé, ani bláznivé, ani uhlazené. Zkrátka takové ideální. Naopak mě zklamala The Revenge of Angels. A důvod? Uveden hned v následujícím odstavci.
Jedinou výtku směřuji směrem ke zpěvačce. Hlas má sice vyzpívaný, ale její rozsah je poměrně omezený. Tam, kde si dovedu představit vyšší polohy nebo větší hrátky s hlasovým projevem, bohužel zpěvaččin hlas končí. Když už se dostane do výšek nebo naopak do nižších tónů, je to jen nepostřehnutelná chvilka, která na výsledném dojmu nic nezmění. Na spoustě místech Angel’s Revenge jsou tzv. „hluchá místa“, tj. místa, kde bych raději slyšela výrazně hlubší nebo vyšší hlas. Nejvýrazněji se to projevuje hned v úvodní písničce Devoted Soul nebo The Revenge of Angels. Což je rozhodně škoda, protože se tím potápí potenciál skladeb.
Závěrem tak musím říct, že Angel’s Revenge rozhodně patří mezi skupiny, které byste si měli poslechnout. Deska nenudí, přičemž každá písnička umožňuje posluchači neopakovatelný zážitek. Ať už holdujete samotnému melodic/power metalu či tvrdší muzice a u tohoto žánru jen odpočíváte, mohu garantovat, že poslech Anthology nebudete litovat.
