Vsetínští Abstract Essence patří k těm domácím kapelám, které tvoří již tradiční náplň lineupů nejrůznějších koncertů a festivalů od Aše po Jablunkov a dost určitě je to zčásti i touto neúnavnou koncertní aktivitou, že si za ty roky, co to spolu táhnou, vybudovali nejen relativně početnou základnu fanoušků, ale i pověst kapely, na kterou je minimálně v rámci české scény spoleh. Jelikož však recenze hodnotí výhradně studiovou podobu hudební tvorby, je otázkou, jestli neodhalí případné slabiny, které lze na živo vyvážit nebo zamaskovat. Na to je ovšem zapotřebí nějaký ten pokusný subjekt, a tím nebude nic jiného, než deska s pořadovým číslem 3 a jménem Manifest.
Jak známo, Abstract Essence jsou většinou řazeni někam poblíž progresivního metalu a nejinak je tomu i v případě Manifest. Jen bych si dovolil tohle řazení doplnit o na jedné straně nepatrně probleskující známky neoklasicistních postupů, na straně druhé pak o vliv melodických metalových subžánrů, které se ovšem s progresivně extrémním základem navzájem tak hluboce proplétají, že se vlastně o žádné opravdovém základu snad ani hovořit nedá. Místo toho je na místě brát celkový sound Manifest jako sice stavící na různých vlivech, ale ve výsledku zcela kompaktní a svébytný. A když si tu beru do úst kombinace všech možných vlivů, co jich jen Abstract Essence potažmo Manifest nabízí, slušelo by se jedním dechem dodat, že jejich výsledek je velice zdařilý, působí naprosto přirozeně, nenuceně a všechno to sympaticky šlape. Na tom má dozajista lví podíl mimo jiné fakt, že opravdu nejde o žádné a priori progresivní onanie, které by neuvyklého posluchače mohly dost záhy otrávit. Instrumentální zručnost přítomných muzikantů se totiž projevuje tak nějak mimochodem, a i když je snad z každého taktu ta progrese opravdu slyšet, skladby jsou ve své podstatě napsané okolo (a to prosím neberte jako zápor) relativně jednoduchých heavy/power/speed písničkových koster. Jak vidno, i ty mohou s drobnými úpravami a po svědomitém zásahu šikovných muzikantů navzdory možným předpokladům nečekaně vykvést.
Není vůbec složité si představit, že takový mix všeho možného i nemožného, s jakým Abstract Essence operují, by mohl dost fatálně utrpět díky nepovedené produkci. V případě Manifest však technická stránka s obsahem rozhodne drží krok a celá deska tak zní moderně, živě a dynamicky – přesně jak si žádá samotná hudba. Otázkou tedy zůstává, nakolik kvalitní materiál se podařilo z nezpochybnitelné instrumentální zručnosti muzikantů a úspěšného produkčního úsilí vytesat. Beze stopy podlézání a nehledě na nejširší měřítka mého hodnocení mohu prohlásit, že Abstract Essence nahráli solidní desku. Jako celek to funguje obstojně a i když se najdou tu slabší, tu silnější kusy, ani v jednom případě nejde o žádný extrém a Manifest je rozhodně deskou vyrovnanou. Tam, kde se zadařilo, tam vše výše zmíněné funguje ku vzájemnému prospěchu a je to opravdu znát. Ve slabších momentech mi to pak přijde trochu zbytečně rozhádané a neučesané, bez nějaké vůdčí koncepce, které se lze držet. Na obranu Abstract Essence se ale musím přiznat, že s tím mívám problém i u řádově proslulejších kapel příbuzného ražení, takže se nabízí otázka, z jaké míry je chyba v Abstract Essence a z jaké je na mém přijímači. Asi nezbude, než aby si každý udělal vlastní názor. Za čím si ale stojím, to jsou dílčí výhrady, které chovám k vokálu zpěváka Ondřeje Zbránka. Jistě, je to ohromně nadaný zpěvák, já o jeho schopnostech ani v nejmenším nepochybuji a nechci je jakkoli znevažovat, ale bohužel se nemohu zbavit dojmu, že neexaktní a taková nějaká „kňouravá“ (bez jakkoli pejorativního významu, nic trefnějšího mě prostě nenapadlo) poloha jeho vokálu z desky nefunguje ani zdaleka tak dobře, jako je tomu na živo. A právě tahle poloha valnou měrou přispívá k té rozhádanosti, která mi na různých místech alba vadí. Je to opravdu škoda, protože zbavit se Abstract Essence tohoto neduhu, z dojmu, který Manifest zanechává, by zmizela vtíravá pachuť, že ne vše je tak, jak by být mělo.
I přes tyhle ne až tak chvályhodné skutečnosti však zůstává skutečností, že je Manifest opravdu dobrá nahrávka. Sice nemohu tvrdit, že by Abstract Essence katapultovala do české první ligy, ale na velmi poctivou druhou s výhledem na postup to určitě stačí. Abstract Essence tímto albem potvrzují, že jsou solidní jistotou, na kterou se snad dá spolehnout a která dovede potěšit posluchačovo ucho, takže je vlastně všechno v nejlepším pořádku. Jestli se však s tímto postavením spokojí, nebo zamíří ještě výš, na to už zná odpověď jen čas…
Tracklist:
01. … (Intro)
02. I
03. Question vs. Resolution
04. Commercial Shit
05. Assisted Suicide
06. Just Between Us
07. Dead Tired
08. Domina
09. Clown’s Little Trip
10. Fallen Aristocracy
Hodnocení: 7/10