Welicoruss a jejich aktuální deska Az Esm se na pultech obchodů hřeje již několik týdnů. Jaká je? Snad Vám ji představím a ohodnotím tak, jak si zaslouží.
Welicoruss je projekt člověka jménem Alexey Boganov a založen byl někdy v roce 2002 v Novosibirsku, Rusko. Čas ubíhal, vznikly nějaké nahrávky, klipy a další produkty, až se v roce 2013 mozek kapely sebral a odjel do Prahy, kde zformoval novou sestavu. Ta se tak stala mezinárodní – kytara – Srb Gojko Marič, baskytara – Rus Dmitrij Žicharevič a na bicí hraje David Urban z Česka. Na konci letošního ledna vyšla ona novinka nahrána sice i s dřívějšími členy, přičemž z větší části se nahrávání uskutečnilo v Novosibirsku, avšak některé fragmenty byly znovu nahrány v Praze. No, historie kapely je složitá jako daňové přiznání, a tak se od ní přesuneme k hudbě.
Oficiální hudební škatulkou má být symfonický black metal. Při slovním spojení symfoblack se mnohým vybaví kapely jako Dimmu Borgir nebo Carach Angren. Jou, k těm se blíží, ale mají něco navíc. Hudba Welicoruss je ještě k tomu okořeněná pořádnou dávkou folku. Ruského folku. A sakra dobře to zní. Zvláště, když k tomu připočtete zpěv v ruském jazyce. Texty má na svědomí Alexeye a Anastasia Kriger.
Na úvod nás vítá, za zvuku praskajícího ohně, proslov nějakého staršího muže. Titulní píseň začíná svižně na bicí, aby následně zpomalila, a akustická kytara dala prostor pro zpěv muže i ženy. Po chvilce opět silné bicí, řízné kytary a chytlavé vokály. Toto nás provází podstatnou část desky. Ono s každým dalším poslechem jako by písně rostly. Ukazovaly, co obsahují, a nic neskrývaly. Výborná je píseň Sons of North, ke které byl již na konci roku 2012 vypuštěn videoklip. U této skladby je dobře slyšet, že nahrávání trvalo delší čas. Mezi hudbou v klipu a na desce slyším malé rozdíly, které u mě mluví v prospěch desky. Zvuk kláves není tak vysoký, uši rvoucí. Hymnickou skladbu Bridge of Hope, kterou řadím mezi ty top z této desky, si vychutná nejeden milovník headbangingu, a řádně si s ní namůže krk. U písně Kharnha, přesněji na jejím samém konci, mi naskočila vzpomínka na legendární strategickou hru AoE, to řinčení mečů a zvuk trubky, to je legendární zvuk! A tak bych mohl pokračovat dál …
Hodnocení? Za mě osobně velice slušná deska. Plná chytlavých melodií, hymnických zpěvů, ostrých kytar a zádumčivosti chladného Ruska v tom nejlepším slova smyslu. Do jaké míry na to má vliv původ kapely a její rodná hrouda se můžeme jen dohadovat. Já si osobně myslím, že příští deska, která by měla vzniknout, a být také nahrána, celá u nás, bude znít krapet jinak. Ale kdo ví. Az Esm je tu teď a je to kvalitní nahrávka, která je na naší scéně (ano, je pravda, že Welicoruss nejsou až tak domácí) ve své škatulce ojedinělá a zaslouží si pozornost nejednoho posluchače folk/black/symfo metalu, který je otevřen i jiným žánrům. Mě osobně deska bavila jak na první, tak na pátý poslech, které byly učiněny při více příležitostech. Rozuměj jen tak v klidu, při řízení, při práci. Stalo se, že u každé situace lépe vynikala jiná píseň, a to je dobře. Deska se mi takto jeví jako různorodá, zábavná a mám pocit, že se mi neoposlouchá ani po poslechu číslo šest. A určitě za to bude stát i koncertní prezentace, kterou si já osobně ujít nenechám!
Díky za pozornost …