TOP alba roku 2016 podle redakce Orbis Metallum

Konec roku se kvapem blíží, a tak kde kdo sepisuje různé souhrny, a ani já nejsem výjimkou. Souhrn mých sportovních výkonů by skončil asi v tuto chvíli, takže se budu držet zaměření webu Orbis Metallum a podělím se s Vámi o alba, jejichž vydání se uskutečnilo v roce 2016 a nějak mě zaujala.

Jelikož se považuji za člověka, který je otevřen širšímu spektru hudebních škatulek, uvažoval jsem, jak to napsat, aby to nevypadalo, že fandím jen jednomu týmu, že mě baví jen jedna odnož hutného kovu a v uvozovkách tak opomenout desítky výborných počinů tohoto roku. Jenže by to taky mohlo dopadnout tak, že by to vypadalo jako reportáž z poslanecké sněmovny. Nudné od začátku do konce, plné informací, které kde kdo přeskočí. No, uvidím, jak se mi zadaří Vám můj rok 2016 nastínit. Co se alb týče, bo jinak u mě není o co stát…

Řada mých oblíbenců letos vydala své x-té pořadové album a několik z nich se vážně povedlo, a to hlavně v té mé hodně oblíbené škatulce, tedy „melodeath“, a mezi prvními se ohlásili protinožci Be’lakor s plackou Vessels, která rozhodně nezklamala. In Mourning s albem Afterglow se mi pod kůži dostávali déle, ale o to silněji tam drží, stejně jako seveřané Omnium Gatherum a jejich Grey Heavens. Jenže to nebylo vše, co se urodilo na poli melodického death metalu. Zakladatelé švédské scény Dark Tranquillity vydávají Atomu, a to je panečku poslech, který prostě nezklame, a DT dokazují, že to, co dělají, je vskutku nestárnoucí. Jejich sousedé In Flames se od svého původního soundu odklonili o něco více, nebo spíše hodně, než jim řada fans je schopna tolerovat, ale album Battles mě neskutečně baví a na tzv. hejty házím stejný bobek jako ona kapela, které za to fandím. Neskutečnou nálož si připravili naší západní sousedé Heaven Shall Burn. Na přebal desky Wanderer sice použili fotografie z mrazivého Islandu, ale uspávající nekonečnou šeď zde nečekejte, ba naopak. Energické, svěží a kulervoucí album, které se zhmotnilo v mé sbírce! O něco klidnější a hlavně riskantnější počin představili finští Insomnium. Album Winter‘s Gate je jedna skladba rozdělena na sedm částí, kterou ale zhltnete jedním nádechem. A poté budete chtít další a další a možná ještě kousek. Textures vypustili Phenotype, kurde pecka!

Když se vzdálím od metalu, byť u něj nějakým způsobem zůstanu, tak mi nedá nenapsat dvě díla z dílny Einara Selvika aka Kvitrafna. Tento norský multiinstrumentalista mi loni připravil jeden z nejsilnějších koncertních zážitků, které jsem doposud zažil. A to když vystoupil v rámci AFO v olomoucké Kapli Božího těla se svým projektem Wardruna, a to jen on sám, akusticky. Dechberoucí představení, kdy v křesťanském svatostánku zněla pohanská hudba. Einar letos vydal s Wardrunou třetí část svého eposu, desku Runaljod – Ragnarok, ale ještě předtím se spolčil s Ivarem Bjørnsonem, se kterým již dříve něco spáchal, a založili projekt Skuggsjá a letos jim vyšel debut A Piece for Mind & Mirror. Obě desky jsou vážně výborné! Otočka o 180° k desce The Uncanny Valley z mix pultu člověka, který si říká Perturbator. Dark electro nasáklé osmdesátkama, které rozeskáče pevnost jako nic!

Několik desítek výborných alb vyšlo i z českých zkušeben. Tradičně hitově nabitou nahrávku vydali Liveevil v podobě kotouče s názvem Blacktracks, na jejímž vzniku se podílel i Kärtsy Hatakka. Podařené EP Life, Sex and Death vypustili Cult of Fire. Po několika letech hibernace se na svou pouť opět vydali vesmírní Demimonde, kteří mají i velice podařený cover svého dítka Cygnus Oddyssey. Stejně tak Voluptas, které nejenom díky vymazlenému domečku pro své CD Ved Rums Ende mám na dobře viditelném místě ve své stále se rozrůstající sbírce originálních hudebních nosičů. Akustickou kolekci svých písní, nesoucí název Spring, Wine a Veronica, se letos pochlubili i NIL. Tuto ozdobu své diskografie také podpořili koncertem v rozhlase Olomouc, kde bylo vážně vedro. A nemohla za to jen teplota v sále! Simple od Six Degress of Separation? Taky výborná věc! O něco těžší byl poslech Formulæ od Master’s Hammer, ale i tak, minimálně textově je to album neskutečně kouzelné.

 

Milí čtenáři, a to jsou jen ta top alba, která jsem slyšel x-krát a asi dalších 50 bych Vám rád nějak podstrčil do přehrávače. Ale než by se tak stalo, tak tu máme Vánoce 2017 a budeme zase sumírovat.

V roce 2016 přišlo i pár zklamání, hlavně v deskách, které očekávalo obrovské množství posluchačů, kritici je vynášeli do nebes a sama kapela opět mlela o tom, jak výborné album to je. A já většinou nedošel ani ke třetí skladbě. A prosím, nepleťte si to s nějakým módním hejtováním. Mě ty desky prostě nebaví, kapelu si prostřednictvím několika písní rád poslechnu, ale to, co letos vypustili třeba Sabaton či Metallica, to už si více nepustím. Pro mě nuda.
To je z mé strany asi vše….dík za dočtení a u dalších článků se těším načtenou!