Tentokráte nám na pár otázek odpovídal Ozzy z opavské kapely The Fall of Ghostace. Ta se pohybuje ve vodách metalcoreelektropostHCrock’n’rollu. Mají jednu dlouho hrající fošnu, několik klipů a hromadu nápadů na další tvorbu.
Zdravím Vás, pánové. Dovolte mi poděkovat za obětovaný čas a odpovědi na pár otázek!
Čau, rádo se stane!
OM: Tradičně bych se zeptal jak, kdy a proč vznikla kapela The Fall of Ghostface, ale pro tentokrát začnu jinak. Jací jste kuchaři? A plýtváte jídlem?
Jak se to s tím vařením vezme… Většinou vyhraje buď nedostatek času, lenost a obecná shnilost nebo počet kreditů na damejidlo.cz (Nenápadně podstrčená reklama). Jídlem ale teda rozhodně neplýtváme, pokud s ním teda zrovna netočíme klip.
OM: Ve Vašem aktuálním videoklipu k singlu Honey, the Cat Went Viral, se stylizujete do kuchařů, co jídlem spíše plýtvají. Jaký je na toto téma Váš názor?
No, na konci máme vlastně docela hostinu, ale náš záměr je hlavně každé srdíčko na kuchařském instagramu, že jo. Jinak je jasné, že plýtvání jídlem smrdí.
OM: Tento krátký úvod ve stylu Kitchen Nightmares lehce navazuje na nedávné události. Jste bez zpěvačky, která kapelu opustila koncem roku. A vaše videoreakce byla o tom, že si teď musíte vařit sami. Ale přináší to s sebou i jiné trable. Jak budou TFOG znít jen s mužským vokálem. A zde přišla další odpověď v podobě zmíněného videa. A za mě palec nahoru. Takže pokračujete dál jen s jedním vokálem?
Dlouho jsme uvažovali, co bude dál. Jestli shánět novou zpěvačku nebo pokračovat dál v pěti. Házet párek do žita nepřicházelo v úvahu. Už delší dobu jsme plánovali změny v žánru, který hrajeme, a redukce sestavy to celé jen podrthla. V pěti jsme se víc semkli, ubrali breakdownů a nasadili nový ghostfacovský kabát.
OM: Singl na mě působí lehce odlišně, oproti předešlé tvorbě. Ze startu hlavně vokál, jenž mi evokuje něco ve stylu Audrey Horne či domácích Coin. A i hudba je, jak bych to řekl, klidnější. Je to cesta nového alba nebo je to ojedinělý kus?
Vůbec nevím, kdo je Audrey Horne ani Coin, ale automaticky si představuju jižanskou country zpěvačku s doprovodnou kapelou, je to špatně? Jasně, dost jsme ubrali na agresivitě a přidali na párkovosti. Už nás tak nebavilo hrát breakdowny a sypačky a chtěli jsme tak nějak přijít s něčím trochu odlišným. Už se to alespoň nemusíme bát pouštět babičkám, ale pořád jsou to Ghostface. Asi by se dalo říct, že to je nová cesta. Honey je takový úvodník do naší nové tvorby, která teď tíhne spíš k rock ‚n‘ rollu s metalovými prvky. Kategorizace žánrů není nikdy dobré téma k debatě. Ale jo, i další nové songy jsou o dost jinačí než ty staré. Méně screamů, víc Andrejky Rohaté s její kapelou Zlaťák.
OM: Audrey Horne je grungerocková kapela z Norska. Coin hrají podobně, jen jsou z Moravy.
OM: Secret Ingredient Part I. je vaše debutové album a to part I. jako by říkalo, že by měla být tedy i druhá část. Možná i více. Tak kdy se dočkáme?
Jo, to byl původní záměr. Náš směr se ale změnil natolik radikálně, že by to teď byl spíš part 9 a tři čtvrtě. S tou myšlenkou si pořád pohráváme, přece jenom je to pořád součást tajné ingredience, ale teď zamýšlíme trochu jinou koncepci. Takže jo, je to možné, ale spíš bude další album (nebo tentokrát třeba čtvrt alba) úplně jiné.
OM: Dobrá, neochudím Vás o to nám říci kdy, kde a jak to celé vzniklo. Takže?
Termín „velký třesk“ poprvé použil Fred Hoyle v roce 1949 během programu rozhlasové stanice BBC s názvem „Podstata věcí“ (anglicky The Nature of Things); text byl vydaný roku 1950. Hoyle však tuto teorii nepodporoval a název použil jen pro odlišení od jiných teorií.
OM: Koncerty. Když jsem si projížděl odehrané akce, převládá tam Morava. Čechy spíše ojediněle, sem tam Slovensko a Polsko. Jak těžké je se prosadit koncertně na české scéně, potažmo za hranicemi?
No, nevím, jak bych zadefinoval slovo “prosadit”, ale zase tak těžké si u nás zahrát na dobrých akcích není. Spousta kapel, co známe, jsou super lidi, a za super lidma se rádi vracíte. A obráceně to funguje i pro kapelu, kterou si má pořadatel pozvat. Hrajeme spíše Moravu, protože je to blíž a pořadatelům se nevyplatí proplácet benzín kapele, která měla donedávna bazilion členů a musela jezdit osmi auty. Dovedete si představit, jak museli začínat třeba Slipknot? Jinak samozřejmě všechno je to o známostech. Náš kytarista Mikeš třeba často pořádá koncerty v Opavě pro zahraniční kapely, které potřebují vyplnit díru v turné, a často se stává, že kapela je třeba z USA a přijde na ni pět lidí. Ti sice mají mega zážitek, ale ten kapele letenku zpátky za Donaldem nezaplatí. Pak už je to jen o tom, jak moc chceš jezdit a poznávat nové lidi, a o tom, jak moc ti je jedno, že příští měsíc budeš žrát chleba se zubní pastou. Třeba na Slovensku nebo v Polsku máme parádní kámoše z místních kapel a tam se budeme vracet vždycky rádi.
OM: Já o Vás s největší pravděpodobností zavadil díky ohlášené účasti na festivalu Brutal Assault 2013. Jak tento fest vnímáte? Pak nevím, kdy to přesně bylo, ale někde jsem četl, že Vám zrušili koncert po pár minutách, pokud se nepletu na náměstí v Opavě. Nechci se v tom nikterak šťourat, ale jak člověk vnímá to, že si ho někam pozvou (na domácí půdu), a pak to prostě vypnou?
Já na Brutal Assault jezdil v té době už několik let, a když jsme tam měli hrát, tak se mi fakt doslova splnil sen. Bylo to fakt parádní si zachillovat v backstagi s In Flames nebo Trivium a asi i nejlepší koncert, co jsem kdy zažil. Je to skvělý festival a řekl bych, že ten nejlepší metalový u nás. Hrozně rád se tam vracím. Incident na náměstí je zase jiná pohádka. Celé to bylo vlastně o tom, že si nás pořadatelé Dne sociálních služeb (jo, fakt) neposlechli předtím, než nás pustili z řetězů. Koncert to byl parádní, circle pit na náměstí se jen tak nevidí. Ale byli jsme “moc hlasití” a asi nebylo ve schopnostech pana zvukaře nás kapičku ztlumit, tak nás rovnou vypli. Byla z toho docela kauza. Padlo pár formálních dopisů, článků v novinách, ale magistrát dodnes neuznal, že udělal něco špatného. Každopádně koncert jsme pak dohráli v našem domovském klubu.
OM: Každá kapela má nějaký cíl, který by si chtěla splnit. Ať už je to odehrát koncert v rámci nějakého festivalu, zahrát si před nějakou světově uznávanou sebrankou a podobně. Máte taky něco? Jakožto celá kapele, tak i jako jednotlivci?
Můj sen byl třeba odjakživa být Spidermanem, ale jelikož jsem vyrůstal na vesnici, kde nebyly žádné vysoké domy, bylo to dost frustrující. Jasně, chtěli bychom si zahrát s našimi vzory nebo to rozjet na fakt velkém pódiu, kde se třeba i vejdeme. Která kapela o tom nesní? Ambice je však důležité držet při zemi. Mi se třeba ten sen splnil na tom Brutal Assaultu, kdy jsem mohl s pivkem po boku Anderse a Bjorna z In Flames sledovat vystoupení Meshuggah. To jsem si tehdy říkal “Fuck yeah, this is awesome.”
OM: Vrátím se k tvorbě. U kapel, které mají dva odlišné vokály, se mi často stává, že v jejich písních vidím jakýsi vzorec, dle kterého se jednotlivé hlasy střídají. A tím pádem mám i větší pocit podobnosti písní, co se vokálních linek týče. Jak probíhá skládání písní pro dva hlasy a jak pro nynější stav jednoho hlasu?
Kdybych měl dostat cihlu za každé “Hele, připomínáte mi Nightwish”, tak budu mít tak třeba šest cihel. Od mého příchodu do kapely jsem skládal všechny texty a zpěvové linky a často jsem se do nich snažil zakomponovat i nějaké formy dialogu, což bylo fajn. Dělám to i teď, i když to působí spíš schizofrenně, ale je to pořád sranda.
OM: Když jsem sledoval vaše videoklipy, všechny spojuje, dle mého názoru, humor. Ja se tvoří klip, mám teď na mysli Superheroes, s Radimem, o kterém jste v jiném rozhovoru prohlásili, že je to cholerik, který nesnáší, když mu šaháte na věci ale, za Horalku udělá vše? Což si vlastně může každý ověřit tím, že si klip pustí. A co tvorba výše zmíněného nového videa k Honey, the cat went viral?
Ty nápady se linou z našich pošahaných hlav během kolektivních brainstormingů, kde je důležité zapisovat a nutně použít úplně všechno, co padne. Pak to taky tak dopadá. S Radimem Věžníkem se vždycky pracuje skvěle, dokáže ty naše párkovské představy zpracovat a pak je prezentovat v 1080p. Ještě nikdy jsem nepotkal muzikanta s takovým zápalem, jako má Radim, a je super vidět, že to stejným způsobem umí podat i při natáčení klipů. Kameraman je však i náš bubeník, Radim 2, který se mistrně chopil natáčení klipu k Honey. Samotné natáčení byla neskutečná psina. Pusťtě si všichni behind the scenes.
OM: Krakatice. Představit, prosím!
To je, prosím, oliheň! (Edit OM: Má chyba v překladu, přesněji pak nepoznám, jak vypadá daný druh hlavnožce.) Oliheň vznikla nejdřív jako většina pracovních názvů k našim písním. Zcela náhodně. Kytarista Mikeš třeba vždycky pojmenovával taby podle toho, čím se zrovna potlipal. Takže vznikaly skladby jogurt.gp5, meloun.gp5 nebo zmrzlina.gp5. Když zrovna dopsal jeden song basák Adam, náhodný generátor slov spočinul nad atlasem zvířat, který používal jako podložku pod monitor. Tak vznikla oliheň, která se nakonec dostala jak do finálního názvu, tak i do textu a klipu a nakonec se skoro stala naším maskotem.
OM: Trávíte spolu čas i jinak než kapela?
Ač se nám basák odstěhoval do Prahy, udržujeme spolu patřičný long distance bandship a zkoušíme, co to dá. Mikeš má teď zase roli taťky, takže je taky dost omezen kojením a vším tím kolem, ale jinak spolu trávíme čas skoro pořád. Spolu s Radimem 2 a Šonajem pracujeme ve stejném studiu, takže jsme kolegové i tam.
OM: Plány do budoucna? Ať už je jakkoliv vzdálená.
Včera jsme točili vokály k dalšímu songu, těšte se na další klip. Zatím můžu prozradit, že se tentokrát bude točit kolem videoher, a taky to bude sranda.
OM: Tak jo, to je asi tak vše, co mě zajímá. Ještě jednou díky a někdy na koncertě naviděnou.
Stay párek!