Heiden mají venku novou desku, pojmenovanou Na svůj příběh jsme sami, a na pár otázek, nejen k této nahrávce, nám odpovídal Kverd a Werlinga.
OM: Má první otázka je spíše osobní zvědavost. Jaká byla cesta od pohanského black metalu, který hráli Heiden na začátku své poutě, po nynější post-rockovou, silně melancholickou kytarovou muziku?
Kverd: Ahoj, dle mého soudu byla dlouhá, leč lemována fůrou krásných zážitků, které bychom jinak neměli šanci zažít. Svoje místo na hudebním světě jsme hledali v podstatě 7 let. Od Dolores víme, kdo jsme, a vracet se do našeho světa chápeme jako dar. Výsadu, za kterou jsme vděční.
OM: Máte pár týdnů venku nové album pojmenované Na svůj příběh jsme sami, přezdívané „modré album“. Jak vnímáte ohlasy, které jsou jak kladné, tak dosti kritické, protože někteří fans vaši transformaci nesou značně nelibě?
Kverd: Ohlasy na modré album jsou o poznání kontroverznější, než tomu bylo u předchozích dvou nahrávek. Chápu to, méně gainu a pročištěnější struktura skladeb může být pro metalověji orientované posluchače problém. Na druhou stranu nemám pocit, že bychom se jakkoli zpronevěřili své identitě nebo chápání hudby. Modré album přineslo do našeho světa nové odstíny, hodně jsme se na něm naučili, ale spojnice mezi posledními třemi deskami určitě existuje. Z koncertů je to velmi patrné.
OM: Snad každá kapela po vydání nejnovější desky říká, že je to ta nejlepší, ta nejpovedenější, co kdy udělali. S postupem času, našli jste na ní něco, co by možná mohlo být jinak? Ať už hudba, texty či grafická podoba. Ta je mimochodem opět skvělá.
Kverd: Máš pravdu, stejně tak ti každý muzikant řekne, že věcí, které by na jednotlivých deskách mohly být jiné, je tolik, že je v podstatě bezpředmětné o tom uvažovat. Modré skladby milujeme, ptáš-li se na tohle. Je to materiál s jasným poselstvím i nábojem, který si při živém hraní stále dokážeme velmi silně užít.
OM: Modré album na mě působí takovým až moc uklidňujícím dojmem. Prostě si jej pustit večer, ve dvou, k tomu víno… Je v jeho náladě nějaký osobní, aktuální odraz, nebo je to pokračování cesty z Dolores a A kdybys už nebyla, vymyslím si tě (AKUNVST)? Jak vypadá nahrávání takové hudby?
Kverd: Na svůj příběh jsme sami je sbírka o osmi večerních dějstvích. Drtivou většinu příběhů v textech jsem zažil nebo byl svědkem situace, na základě které jsem později děj dovyprávěl. Život každého z nás je příběh, který nikdo jiný neodehraje. To je klíčové motto celé nahrávky. Přestože jsme pro tohle album zvolili jiné studio, přístup byl velmi podobný jako v minulosti. Snad jen ten perfekcionizmus, otevřenost novým cestám a chuť podívat se kamsi za „roh“ byly tentokrát o něco silnější.
OM: Byly při tvorbě nové desky i nějaké nápady, které však nezapadly do jeho konceptu? A pokud ano, jsou někde skryty a připraveny k dalšímu použití nebo zmizely z povrchu zemského?
Kverd: V průběhu psaní této desky jsme se dostali k pár motivům, se kterými jsme si nebyli schopní poradit tak, aby to bylo pro skladbu, potažmo desku, přínosem. Mám je nahrané někde v počítači, ale abych byl upřímný, stará dema si přehrávám pouze ze zajímavosti. Nepatřím k těm hudebníkům, kteří se při skládání prohrabují v šuplících.
OM: V sestavě na nové desce figuruje jako stálá členka i Werlinga, což je na klávesách znát. Měla pro své klávesové party volnější ruku nebo již přišla k hotovému?
Werlinga: Jelikož jsem s klukama spolupracovala již dříve, tak si troufám říct, že již měli představu, jakým směrem se bude má práce na písničkách odvíjet. Na modrém albu jsem s nimi spolupracovala v podstatě od začátku psaní skladeb. Většina mých partů byla na mně, občas jsme společně dolaďovali detaily či vyjasňovali atmosféru skladby. Je logické, že ne vše, co člověk vymyslí, se pak dá použít, ha ha.
OM: Když se ještě vrátím k té hudební změně Heiden. U hudby to asi není tak složité, prostě se hraje lehce (více) jinak. Ale zpěv je úplně odlišný. Musel jsi nějak více cvičit čisté vokály a celkovou práci s hlasem nebo jsi tomu nechal volný průběh?
Kverd: Zpěv na nové nahrávce je výrazně civilnější, souhlasím. V průběhu psaní modrých skladeb nám všem bylo jasné, že musí k podobnému kroku dojít, a já se na něj snažil připravit, jak nejlépe to šlo. Hodiny zpěvu jsem nebral, ale je fakt, že cvičit jsem musel mnohem více než dřív. Zpětně mám radost z pokroku, který se mi povedlo udělat, mám radost z toho, že jsme nemuseli jít cestou kompromisů. Velký podíl na výsledku má i Franta Šebák, se kterým jsme celou desku dělali.
OM: Tvorba Heiden je hodně i o textech. Kde berete inspiraci? A plánujete někdy nějaký anglický text (pro onu jakousi světovost a prosazení se v zahraničí) nebo raději zůstanete u krásné malebné češtiny?
Kverd: Anglicky určitě ne. Žádná přidaná hodnota v tom není, řeči o světovosti jsou hloupost. Celý náš výraz spolehá na určitou míru propojení se s posluchačem prostřednictvím dějů, nálad a situací, se kterými se může identifikovat. Toho bych v angličtině nikdy nebyl schopen dosáhnout. „Open your eyes, everything is dark…“, to by určitě nefungovalo, ha ha.
OM: Zahraničí, jsou tam nějaké reakce? Dostala se deska i za hranice?
Kverd: Ano, pár lidí zvenku si desku koupilo, ale zahraničí se nijak systémově nevěnujeme. Náš vydavatel Martin Čech by ti možná podal přesnější informace.
OM: K modrému albu vznikl vůbec první videoklip kapely Heiden, konkrétně k písni Dryáda (za mne asi nejlepší volba). Jaký byl jeho vznik, protože filmová kvalita je hodně dobrá, a líbí se mi, že je to klip s příběhem a ne jen o záběrech na hrající kapelu. A proč právě tato píseň?
Kverd: Klip byl, vzhledem k omezenému rozpočtu, jednodenní akcí. Začali jsme v 6 ráno a skončili v 11 večer, utahaní jako psi. Video jsme plánovali už na Dolores, ale vždy se to z nějakého důvodu pokazilo. Jsme pyšní, že jsme byli schopni ho konečně vytvořit. Aleš z Rolla productions a maskérka Nikča jsou moc fajn lidi a celé natáčení byla velká zábava. Dryádu jsme pro videoklip vybrali nějak intuitivně. Mysleli jsme si, že příběh nymfomanky by mohl být pro diváka zajímavý, a navíc jsme si už dopředu dokázali představit, jak by mohl vypadat. Hlavní aktérka Gabča nás svým výkonem a přístupem doslova šokovala. Z kontrovezrního příběhu o nymfomance jsme nakonec byli na rozpacích jenom my, ha ha.
OM: K albu jste vyjeli i na menší turné, nazvané Konce & rty. Jak jej s odstupem několika týdnů vnímáte? Já byl v Ostravě a popravdě, návštěvnost nic moc, to však neubralo nic na výkonu všech zúčastněných a na pohodové atmosféře.
Kverd: Z mého pohledu, ne všechno dopadlo dle představ, ale to ke koncertům patří. Jak jsem naznačil v první otázce, hudba je pro nás dar a zábava. Je to příležitost žít své životy jinak a my jsme za to vděční. Měsíční cestování s modrou deskou pro mě byla věc, se kterou vlastně neumím být nespokojený. Je pravda, že s návštěvností to mohlo být lepší, ale zažili jsme nádherné večery s příjemnými lidmi, zážitky, které nám v hlavách zůstanou roky. Bylo by hloupé to poměřovat počtem vstupenek.
Werlinga: Z mého pohledu byly v průběhu tour lepší a horší chvilky, ale myslím, že se všichni shodneme na tom, že jsme se snažili si koncerty co nejvíce užít. Vzhledem k tomu, že nehráváme často, je to pro nás tak trochu „svátek“. Pokud jde o návštěvnost, jsme realisté. Myslím, že i malé množství lidí dokáže udělat super atmosféru (což se opakovaně prokázalo na několika koncertech), pokud si koncert umějí užít.
OM: Na koncertu se mi líbila vaše pódiová prezentace, přesněji ony světelné řetězy (lana, jak chcete) zářící modrobíle. Mělo to být dotvoření nálady k modrému albu (což mi tak připadalo) nebo to bylo díky svátkům, kdy se světélky zdobí kde co?
Kverd: Áčko je správně, ha ha. Modré koncerty jsme chtěli udělat něčím specifické a zároveň jasně propojitelné s vizuálem desky. Napadlo nás pořídit si své vlastní hvězdy a myslím si, že to docela zafungovalo.
OM: Když jsem nakousnul texty a koncerty. V textu Dryády je krásná pasáž recitována ženou. Proč tomu tak není i v koncertní podobě? Werlingo, vždyť jsi v té Ostravě do toho mikrofonu sem ta něco pronesla, byť to nebylo slyšet…proč ne i tohle, nenechali tě?
Werlinga: Když jsme před koncerty intenzivně zkoušeli nový materiál, řešili jsme samozřejmě také to, jak co nejlépe převést desku na „živé hraní“. Ne vždy je možné vše použít tak, jak to bylo ve studiu zaznamenáno, a to ať už z důvodu omezeného použití techniky, tak nedostatečné schopnosti to prostě jen zkombinovat s hraním. Pasáž v Dryádě je prakticky kombinací obou těchto případů, takže ji „vyfasoval“ Kverd, který se za mikrofonem přece jen cítí více doma a ze strany techniky ani hraní jej proslov nijak neomezuje.
OM: Krátce před tour nastala „škatulata hejbejte se“ a sestavu opustil Magua. Nemám v zájmu se ptát na detaily, ale Vašek, co s vámi odehrál tour, se ke kapele připojí nebo stále hledáte?
Kverd: S Vaškem od tour zkoušíme. Myslím, že jsme si k sobě našli cestu po hudební i lidské stránce. Vzhledem k tomu, že už jamujeme a krystalizují nám první nápady, je vše na nejlepší cestě, aby s námi i zůstal. Prostě počkáme, až nám jedno nedělní ráno u cigárka řekne: „Lidi, já se tu fakt cítím dobře a chci být pod tím vším podepsanej.“ A my řeknem: „Tak jo.“
OM: Jaké jsou vaše plány na rok 2016, popřípadě ještě dále?
Kverd: Hrát a mít radost z hudby. Se vším, co k tomu patří.
OM: Díky moc za Váš čas a někdy na koncertě opět na viděnou!
Kverd: Děkujeme za prostor na Orbis Metallum, uvidíme se rádi.