OM: Zdravíme kapelu Lacirma! Pojďme se místo klasického „představte se čtenářům“ podívat na vaši historii. Skupina vznikla roku 1994, ale v roce 2005 se rozpadla. Co bylo příčinou?
Rozpad je docela silné slovo. Spíše bych to nazval přerušením činnosti, a to několikrát v průběhu posledních 18 let. Důvod těchto přestávek byl vždy stejný – někdo opustil kapelu. To byla pokaždé velká rána pro chod a hledání náhrady, někdy v době před dvanácti lety, která by do skupiny zapadla jak hráčsky, tak svou osobností, bylo těžké. Naštěstí v dnešní době se dá najít spousta vhodných lidí. Pro nás v kapele jsou hráčské dovednosti na stejné úrovni jako osobnostní kvalita.
OM: Znovuobnovení přišlo v roce 2007, co se změnilo? Co vás vedlo k tomu opět oživit činnost? Nebo se s tím počítalo již při hibernaci Lacrimy, že pokud do situace dovolí, vrátíte se?
No, opakoval se stejný scénář. Když někdo odejde, za nějaký čas přijde někdo jiný. Museli jsme hrát, cítili jsme potřebu vrátit se zpět do hry. Byl to běh na dlouhou trať. Testovali jsme se navzájem, pomalu jsme pracovali na písních a po nějaké době, když jsme byli plně nabiti nápady a energií, jsme explodovali!
OM: Dva roky nejsou dlouhá doba. Co jste v tomto mezidobí dělali? Byly nějaké jiné hudební snahy?
Hrát jsme nepřestali. Dokonce i když jsme byli jen dva nebo tři. Jamovali jsme si pro sebe, pro zábavu, většinou nějaké cover písně. Ale také jsme hledali někoho, kdo by zaplnil prázdné místo v sestavě.
OM: Doslova říkáte, že „první slza Lacrimy padla v roce 1994“, ale zároveň prohlašujete, že „rok narození“ je rok 1996. Můžete ten malý rozdíl nějak vysvětlit?
Ano, přesně vím, co máš na mysli. Je to matoucí. Lacrima začínala pod jménem Dhrun. A po dvou letech se přejmenovala právě na Lacrima. Takže je nám zároveň dvacet i osmnáct let. Ty první dva roky jsme v podstatě hledali svou tvář, svou hudební cestu, po které chceme jít. Pravý příběh Lacrimy začíná v roce 1996.
OM: Letos tedy slavíte „dospělost“ Lacrimy. Z informací, co máme k dispozici, je patrné, že se oslava odehraje v Krakově. Bude to klasický koncert s kamarády a možná dortem, nebo připravujete něco speciálního?
Bude se jednat o speciální koncert a také představení nového CD – A Story From Limbo. Máme v plánu celou show nahrát. Bude tam pár kapel, se kterými se kamarádíme už řadu let, a speciální host ze Slovenska. Celá akce bude mít kvalitní zvukový aparát a bude se natáčet na několik kamer. Také jsou pozvaní hráči, kteří se ve skupině za těch dvacet let vystřídali, naše rodiny a kamarádi a hlavně: doufáme, že se ukáží i fanoušci naší muziky, potažmo doom metalu obecně. Nečekáme, že afterparty skončí před úsvitem. (pozn. redakce – koncert proběhl 13. září, plakátek zde)
OM: A Story From Limbo není klasické CD, je to něco jako kolekce vašich písní. Řekněte, co deska obsahuje.
Ano, je to speciální CD oslavující naše osmnácté výročí. Něco takového jsme plánovali vydat už dlouho. Jsou na něm písně, které jsme nahráli v roce 2014, ale jsou staré jako sám svět. Některé jsou dokonce z roku 1996, tedy doby, kdy Lacrimosa vznikla. Tyto skladby se na žádné předchozí nahrávce nenacházejí, ale na koncertech je hrajeme často. Příkladem budiž song Light, ta otvírá naše koncerty, ale fanoušci si ji doma ve studiové verzi poslechnout nemohli. S deskou A Story From Limbo se to změní. Tyhle písně jsou pro nás jako nenarozené děti, které nyní v Limbu plují na věčnost. A to vysvětluje i přebal alba. Takže toto výroční CD je most přes propast. Důvodem vydání bylo také to, že jsme chtěli vzít posluchače na výpravu do minulosti kapely a doom metalu.
OM: Když odmyslíme novou nahrávku, máte na svém kontě pouze dvě studiová alba a jedno EP. To není moc, zvláště když fungujete 18 let. Proč vám trvá tak dlouho něco složit a vydat? Jste s tímto stavem spokojeni, nebo byste rádi nahrávali a vydávali více vaší tvorby, ale okolnosti tomu nejsou nakloněny?
Odpověď je někde ve tvé otázce (úsměv). Nevydali jsme víc alb, protože jsme se potýkali s problémy ohledně line-upu a protože ve skládání jsme velmi důslední. Kdykoliv se změnila sestava, první věc, co jsme udělali, byla příprava na živé hraní. Bez toho nejsi kapela, ale spíš hudební projekt. Tvorba songu je další krok. Jak jsem již řekl, je nutné, aby nový člen cítil hudbu jako ostatní ze skupiny, aby se do ní s námi ponořil, a to zabere nějaký čas. A když pak někdo odejde, tak se celý proces zastaví a těžko se vrací zpět. A mimochodem vyjma A Story From Limbo máme tři alba a jedno EP.
Regardless – Old Man’s Hands
OM: Jsou tomu již tři roky, co světlo světa spatřila deska „Old Man’s Hands“. Pracuje se na jejím nástupci?
Vážně, už tři roky?!?! Páni, ten čas letí… :-) Teď vážně. Pro mě je to jako pár měsíců. Na nové album máme hotových nějakých osm písní a dost nápadů na další. Léto pro nás bylo velice náročné, letní festivaly a klubové akce, příprava výročního koncertu a s ním spojené album „A Story From Limbo“. Vyhlídky jsou však takové, že by nová deska měla být připravena v polovině příštího roku. Uvidíme. Myslím, že nejdřív začneme pracovat na videoklipu.
OM: Z toho, co jsem slyšel, mi nepřijde velký hudební rozdíl mezi debutovou nahrávkou a Old Man’s Hands, i když malé odlišnosti se tam najít dají. Kdy jsi psal materiál pro Old Man’s Hands? Šlo o nový proces po znovuseskupení kapely, nebo se na desce nacházejí i starší, dříve napsané písně?
Popravdě je to směsice obou prvků. Vliv nových členů Lacrimy byl dosti velký.
OM: Ve světle dříve řečeného – bude se nové album těm předchozím podobat a fanoušek tak dostane klasickou Lacrimu, nebo může čekat něco překvapujícího?
Těžko říci. Nebudeme naši hudbu omezovat nějakým mantinelem. Chceme, aby vycházela z nás, v harmonii s tím, jak se právě cítíme. Pravděpobodně ale bude méně agresivní a více vyzrálé. Nicméně naše muzika má svůj rukopis a ten bude vždy rozpoznatelný. Co více? Naše hudba bude vždy smutná, nostalgická a plná melodií.
OM: Ty jsi jediným zakládajícím členem kapely, který v ní stále působí. Jaký je tvůj post, krom toho, že jsi frontman? První, co mě napadne, je, že jsi vůdce, duše skupiny…
Vůdce a … diktátor a terorista (smích). Příliš mnoho demokracie může kapelu zničit, stejně tak, když je jí málo. Svou roli vidím mimo jiné i v tom, že strážím tradice Lacrimy, které s námi jdou určitým směrem po celá léta. Každý člen, který se ke skupině přidal později, musí pochopit, že takhle to v Lacrimě chodí. A jak se postupně stávají součástí příběhu, začínají víc chápat a přinášejí odpovědi na klíčové otázky naší hudby.
OM: Jak skládáte nový materiál? Je někdo, kdo dělá většinu práce a ostatní jen pomáhají s detaily, nebo na písni pracujte rovným dílem jako tým?
Já jsem hlavním skladatelem a nápady od ostatních musí projít mým filtrem. S mnoha přichází náš druhý kytarista Maciek nebo basák Mateusz. Pak celá skupina pracuje na aranžmá. Jak skládáme? Každý z nás má vlastní způsob. Celkem dost materiálu se ovšem nerealizuje, protože nemá duši Lacrimy. Pro nás je důležité cítit, že daná kompozice zní tak, jak má, a může být považovaná za opravdové dílo kapely.
OM: Pokud je nám známo, nikdy jste se nedali dohromady s žádným vydavatelstvím a veškerou hudbu si vydali sami. Vyhovuje vám to takto, nebo label hledáte, ale zatím nepřišla žádná akceptovatelná nabídka?
Pravda, nemáme vydavatele. Na začátku jsme se pokoušeli nějakého najít. Ale kvůli kvalitě prvních dvou nahrávek po nás lidé, které jsme ohledně smlouvy oslovili, chtěli, ať do nahrávání investujeme více peněz, aby byl zvuk lepší. To bylo nad naše síly, a tak jsme zůstali nezávislí. Brzy jsme si uvědomili, že by nám smlouva s nějakým menším či středním labelem moc nepomohla k pohybu vpřed. Ještě k tomu když nahrávání, stejně jako produkce CD, nejsou tak nákladné. Navíc v této době můžeme těžit z distribuce hudby na internetu a propagace přes sociální média, např. Facebooku. Momentálně se už ale nacházíme v jiné pozici, kdy bychom rádi byli u nějaké nahrávací společnosti. Ale měl by to být znatelný posun, kdy doufáme v nějakou lepší dohodu. Určitě zkusíme nějakým labelům letos zaslat nabídku.
OM: Z přechozího povídání se dá odvodit, že kapela není váš primární zdroj obživy. Čím se tedy živíte? Je těžké uživit skupinu z vlastní kapsy?
Téměř každý z nás má civilní zaměstnání. Z hudby se neuživíme, bohužel. A financování kapely je poměrně nákladné. Vždy se snažíme, aby naše koncerty a další aktivity nebyly ztrátové, ale spíše mírně v plusu. Nákup vybavení si financujeme většinou každý z vlastní kapsy.
Co se týká toho, co děláme, tak já jsem na volné noze v několika profesích. Basák studuje, takže pracuje na částečný úvazek. Klávesák v současné době nemá zaměstnání, bubeník je inženýrem v továrně a druhý kytarista se živí jako OSVČ. Takže nikterak velký rokenrol, jak vidíte (smích).
OM: Co koncertování? Hrajete často a jste spokojeni s návštěvností vašich koncertů? A máte raději klubové akce nebo festival pod otevřeným nebem? A vy jako malá kapela, kolik příležitostí hrát v zahraničí máte?
Jsou dva druhy zážitků z vystoupení. První je velký koncert, který si budete pamatovat díky obrovskému davu lidí pod pódiem. Druhý je z malého klubu, kdy jsi v blízkém spojení s publikem, které je tak blízko tebe. Co se týče možnosti hraní za hranicemi, je to velké téma posledních let. Popravdě jsme od roku 2011 odehráli více vystoupení v cizině jak doma. Naším plánem na příští rok je získat co nejvíc kontaktů v zahraničí, potkat se s podobně zaměřenými kapelami, a samozřejmě odehrát co nejvíc koncertů mimo Polsko. K tomuto přístupu nás vede hodně důvodů, ale, to musím zdůraznit, neodmítáme polské publikum a pokusíme se dobře postarat i o naši vlastní zahrádku.
OM: Letos jste vystoupili na Masters of Rock ve Vizovicích. Co nám povíte o tomto koncertě? Byli jste spokojeni s festivalem, nějaké kontakty na české kapely a případné společné hraní? A máte v plánu se vrátit do ČR?
Ano, samozřejmě! Už tolikrát jsme tam chtěli hrát. Byl to skvělý zážitek, protože tam byl početný dav Poláků, kteří nás živě ještě neviděli. Festival to byl obří s velmi zajímavým line-upem. Spolupracujeme s dvěmi třemi českými kapelami, ale pořád hledáme šanci navázat dlouhotrvající spolupráci s českou doom metalovou scénou.
Reportáž Masters of Rock 2014 zde!
OM: Poslední otázka, taková otevřenější. Co považujete za svůj největší úspěch? Jakýkoliv. Či jaký je váš sen, kterého chcete dosáhnout – hrát pro velký dav, předskakování nějaké kapele, získání nějakého ocenění apod.? Cíle vás jako jednotlivců? Tím to se loučíme a velice děkujeme za rozhovor!
Za těch dvacet let se toho stalo hodně, celou dobu to táhneme bez vydavatele a je pro nás uspokojením, že každé vystoupení se uskutečnilo, že jsme vydali naše desky. Velice nás těší, že po koncertě za námi přijdou posluchači a řeknou nějaká pochvalná slova od srdce a sdílí s námi emoce, to je pro nás hodně důležité.
Plány do budoucna? Mít možnost naše nápady realizovat a nabídnout je fanouškům, tedy mít prostředky na nahrání a vydání desky. Mít hodně koncertů, díky kterým se budeme moci o naši hudbu podělit s davem. A to nejen u nás v Polsku, ale i za hranicemi. Máme i své osobní sny samozřejmě, třeba já osobně bych si moc přál jednoho dne odehrát show s orchestrem.
Dík za rozhovor, posíláme vřelé pozdravy všem českým metalistům. Doufáme, že se brzy potkáme na koncertě. Díky za podporu!
Kuba & Lacrima
Velké díky za spolupráci patří Ježurovi ze SM a Nylawyn!
Fotky zapůjčeny z FB stránek umělce.