Bývalý zpěvák Iron Maiden Blaze Bayley tvrdí, že řada fanoušků ho neměla ráda, protože nastoupil po Bruci Dickinsonovi. Prý ho neprávem vinili z toho, že Bruce kapelu opustil.
Jednapadesátiletý rodák z Birminghamu původně zpíval ve skupině Wolfsbane. Tu v roce 1994 opustil a přidal se k Iron Maiden, s nimiž nahrál dvě alba: The X Factor (1995) a Virtual XI (1998). Pak ho opět vystřídal Dickinson.
V rozhovoru s kanadským novinářem Mitchem Lafonem se Bayley rozpovídal o tom, jak se k Iron Maiden dostal. „Vyhlásili konkurz, kam jsem se přihlásil stejně jako ostatní. Naučil jsem se stejné songy jako ostatní. A měl jsem moc velké štěstí, že si vybrali zrovna mě. Nevím proč, můj hlas se od Brucova dost liší. Ale to byl možná ten důvod. Byl jsem někdo jiný, ale tím jsem mohl vnést něco nového do starých písní.“
Pokračoval ve vzpomínání na přípravu desky The X Factor. Basák Steve Harris mu řekl, že na album ještě není nic napsané. Všichni tvoří dohromady a nejdůležitější je, aby byl výsledek dobrý. „Je mi jedno, kdo písně napíše, kdo složí hudbu, ale musí to být skvělé.“ Takto začali. Blaze mohl přinést tolik nápadů, kolik chtěl. Na desku se dostalo asi šest jeho věcí, pár dalších nápadů je na B-stranách singlů. Všechno šlo velice dobře a Blaze je hrdý na hudbu, kterou spolu složili.
Co se týče reakcí fanoušků Iron Maiden na jeho hlas, Blaze řekl: „Když jsem ke kapele nastoupil, hodně lidí mě nemělo rádo, nebo mě dokonce nesnášeli, protože mě vinili z toho, že Bruce Iron Maiden opustil. Je to klasická situace, jako když svého kamaráda viníte z toho, že vás opustila holka. Dost lidí mě nechtělo poslouchat.“
„Pro Maideny to byla úplně jiná doba. Měnil se hudební průmysl, nastupovaly empétrojky, prodeje CD celosvětově klesaly. A spousta starých fanoušků Iron Maiden nechtěla, aby byl frontmanem Blaze Bayley. A teď po dvaceti letech tu máme pár lidí, co poprvé poznali Iron Maiden se mnou. A pak tu jsou ti, kdo mě s Iron Maiden nikdy neviděli, ale zajímají se o to, jaké to bylo. A jsou ochotnější poslechnout si Blaze Bayleyho a písně, které s kapelou nahrál. Teď se daří mojí desce Silicon Messiah, což je první album, které jsem vydal po odchodu od Iron Maiden.“
Na dotaz, jestli v řadách Iron Maiden zavládla panika po první vlně negativních recenzí, Blaze řekl: „Nikdo nepanikařil. Prostě si řekli, že budou dělat to, co dělají. To je postoj Maiden, a proto si v určitých obdobích kariéry znesvářili vlastní fanoušky, ale ti s nimi přesto vytrvali. Protože kvůli tomu se jich držíš. Dělají si přesně to, co chtějí, následují instinkt. Možná to není to, co by sis vybral ty, ale pro ně to byla cesta. A tehdy jim to dávalo smysl. Takže žádná panika, prostě jsme jeli dál. A upřímně – nejhorší recenze vyšly anglicky. V Británii a USA byly recenze a návštěvnost koncertů nejhorší. Všude jinde to bylo skvělé. Ve Skandinávii jsme měli s The X Factor větší koncerty než s Brucem. V Británii nás odepsali, a my jsme přitom během šesti měsíců dvakrát projeli Španělsko… Každý večer jsme hráli pro deset tisíc lidí. A tady se psalo, že je konec. Prostě jsme si toho nevšímali.“
Odchod z kapely v roce 1999 byl pro Bayleyho naprostý šok. Měl připravené nápady na třetí album, melodie, texty, kusy písní psané na tělo jednotlivým muzikantům. V prosinci roku 1998 skončili turné v Brazílii a v lednu následujícího roku dostal padáka. Z materiálu pro další album byl nadšený a zajímalo ho, jak na něj zareagují fanoušci. Šanci už nedostal, a tak vše, co měl nachystané na novou desku Iron Maiden, zužitkoval pro své sólové album Silicon Messiah.
V říjnu 2013 vydal Blaze výběrové 2CD Soundtracks Of My Life a zatím poslední studiovka je The King Of Metal z roku 2012. Album nahrál ve studiu Fear Studio v italské Ravenně.
„Jsem zcela nezávislý,“ řekl Bayley Lafonovi. „Nenajdete mě v mnoha obchodech. Nějakou distribuci mám, ale všechno si řídím sám s manželkou. Moje žena je můj manažer, domlouvá veškeré koncerty. Spolupracuji s pár agenty, ale nemám extra smlouvu na desku. Neupsal jsem se nahrávací společnosti a ani nebudu. Všechna alba po odchodu od Iron Maiden jsem licencoval, teď mi zase patří. Takže když si někdo koupí moje CD, peníze neputují k nahrávací společnosti nebo do anonymní korporace, jdou přímo ke mně. A já s nimi platím nájem, živím sebe a rodinu a šetřím na další CD nebo DVD. Takže lidi, co mě podpoří, podporují přímo mě. Není jich kdovíjak mnoho, ale jsou tak věrní.“
