Kdy hráli naposledy Hypocrisy v České republice v klubu? Pamatuje si to vůbec někdo? Hledal jsem všemožně, abych to zjistil, a nakonec jsem narazil na prosinec roku 2005, kdy hráli v Brně. Pokud se nepletu, tak od té doby byli u nás na pár festivalech, v klubu však ne. No, a jelikož mi v roce 2005 bylo 13 let a nějaké větší výlety, natož tak metalové koncerty, jsem měl zakázané, tak jsem rád, že jsem měl konečně možnost se na Hypocrisy v klubu podívat. Koncert se měl původně konat v pražské Nové Chmelnici. Upřímně řečeno, zrovna si nedovedu představit, jak bychom se tam všichni namačkali, takže jsem rád, že byl koncert přesunut do větší Retro Music Hall. Hned po příchodu, těsně před osmou hodinou večerní, kdy se ještě Peter Tägtgren a spol. podepisovali fanouškům, se začínal prostor plnit lidmi.
Trvalo asi půl hodiny, než zazněly první tóny Dánů Essence. Tito mladíci byli onen večer jedinou kapelou, která před Hypocrisy zahrála. Jak jistě mnoho z vás ví, tak část turné absolvovala i polská death metalová kapela Hate, kterou žel potkala nešťastná událost. Pár dní před pražskou zastávkou turné End Of Disclosure zemřel baskytarista Mortifer, kvůli čemuž se Hate nemohli zúčastnit zbytku turné. Jak už jsem zmínil, Essence byli poměrně mladí kluci, kteří hráli celkem moderně pojatý thrash metal. Celou dobu se drželi středního tempa, nepouštěli se do žádných ultrarychlých pasáží jako jiné mladé thrash metalové kapely. Nebudu lhát a rovnou napíšu, že mě moc nebavili. Pravda, že ten večer hrály jen dvě kapely, ale 50 minut pro Essence mi přišlo až příliš. Nezněli sice jako každá druhá thrash metalová kapela, ale vliv některých velikánů byl nepřeslechnutelný. Během jednoho songu jsem si téměř mohl zpívat Violent Revolution od Kreator. Dost se objevovaly i poměrně melodické pasáže, hlavně sóla mi místy zněla až heavymetalově. Jako příprava na Hypocrisy se to snést dalo, osobně si však myslím, že by si ta melodičtější místa mohli odpustit. Pochválit ale musím hodně výraznou basu, která dle mého názoru byla nejlepší z celých Essence. Místy hezky vyčnívala ze zbytku, a když jeden song začal baskytarovým sólem, tak to bylo velmi příjemné.
Jak dohráli Essence, tak samozřejmě proběhlo nějaké to zvučení, přestavování pódia atd. Jasné, je to potřeba. Ale fakt to muselo trvat tak dlouho? Docela dlouhé čekání, kterému nepomohlo ani pivo, které je mezi námi v Retru naprosto hnusné. Pivo byl asi jediný důvod, proč bych byl raději v Chmelnici než v Retru. Nezbylo mi však nic jiného než počkat, až Hypocrisy konečně začnou. Po 50 minutách se to naštěstí opět rozjelo. Hypocrisy hned od začátku dali najevo, že i po těch letech hraní furt umí. Odstartovali svůj set songy z nové desky End of Disclosure stejně, jak jsou na albu. První End of Disclosure a po ní Tales of Thy Spineless, což je nejspíše nejlepší song z novinky, a i v živém podání mě poměrně bavil. Hodně dobré byly staré songy z prvních alb, které Hypocrisy furt hrávají. Za to jsem rád, protože Left to Rot a Nechronomicon byly fakt skvělé a měly drtivou sílu. Tyto staré pecky vhodně prokládali klidnějšími songy a set byl pěkně proměnlivý. Před Necronomiconem zazněla skladba Fire in the Sky a kontrast mezi touto dvojicí byl super. Peter hodně dobře zvládal vokální linky. Krom toho, že polohy má nacvičené dobře, tak mu jde i dobře rozumět. Hlavně při refrénech to bylo fajn, protože s Peterem zpívalo i dost lidí v sále. Ještě před krátkou pauzou a přídavkem zahráli Fearless a Warpath z desky Virus, za které jsem velmi rád, jelikož byly naživo jedny z nejsilnějších. Poté intro a tři hitovky. Roswell 47, Adjusting the Sun a na závěr Eraser. Všichni byli spokojení a mohli jít domů. Já byl taky spokojený. Koncert byl odehraný perfektně a bavil mě. Když bych měl však srovnat celkový dojem z této zastávky a vystoupení na Brutal Assaultu před třemi lety, tak se mi to tehdy líbilo o kapánek více. Tentokrát hráli více songů, které sloužily spíše jako výplň setu. Hlavně ty nejnovější nejsou až takové hity a pět skladeb z novinky bylo zbytečně moc. Spíše mohli vsadit na pár skladeb z předchozí desky A Taste of Extreme Divinity, ze které nehráli nic, a přitom taková Valley of the Damned by nakopla lidi dobře.
Jo, a abych nezapomněl. Zvukově byla celá akce docela dobře zvládnutá. Možná by to chtělo trochu ubrat na výškách, které řezaly do uší možná trochu více, než by měly. Jinak vše včetně samplů vyznělo dobře. To Retro i přes svůj trochu teploučký vzhled s UV zářivkami byl dobrý tah. Hlavně ke konci už bylo vevnitř tolik lidí, že bych mačkání v podstatně menším klubu, jako je Chmelnice, nechtěl zažít. Hypocrisy jsou dobrá kapela, na kterou lidi chodí a svou slávu si díky své hudbě zaslouží. Hrát umí a to i naživo. Pokud se Hypocrisy objeví v budoucnu třeba na nějakém festivalu, kam budu mít namířeno, tak se na ně jistě podívám znovu a rád.