Česká multi-metalová kapela Abstract Essence vydala ke konci loňského roku svou třetí řadovou desku Love Enough. V těchto dnech je na turné po České republice spolu s kapelou Ascendancy. My jsme byli na zastávce v Hranicích na Moravě, kde jsme kapelu vyzpovídali.
OM: Začneme tradičně trochu nudně. Máte novou desku, ke které teď jedete spolu s Ascendancy turné. Povězte nám o ní něco. Jak vás napadlo udělat koncepční album?
Mani (klávesy): Koncepční album napadlo Ondřeje (zpěv), který má taky na svědomí veškeré texty, takže on k tomu řekne více.
Ondráš: Jaká byla otázka? (smích)
Mani: Proč koncepční album?
Ondráš: Protože jsem chtěl (smích), už jsem to jednou vyzkoušel, bavilo mě to, a tak jsem to udělal znovu.
OM: A proč je tématem zrovna láska? Není to už moc ohrané? Texty, předpokládám, píšeš ty?
Ondráš: Protože láska je věčná!
Mani: Nechceš to rozvést?
Ondráš: Žádné větší téma není.
Libor (basa): Ještě smrt…
Ondráš: To je moc depresivní. Ale jo, je tam i smrt, v poslední, předposlední písni.
OM: Jak probíhalo skládání? Pokud vím, tak skládal vždy hlavně Radim s Manim, bylo tomu tak i tentokrát na Love Enough?
Mani: Ano. Probíhalo to tak, že jsem to opět dělal s Radimem. Tentokrát jsme měli práci více rozdělenou. Respektive je to intuitivní, něco jsme složili spolu, něco jen já. Někdy donesl nápad Radim a nějak jsme to skloubili. Ve finále bylo málo času. Prostě jsme na tom dělali oba.
Radim (kytara): Bylo to tak, že někdo donesl víceméně kostru celé skladby, co třeba nahrál doma, nebo jsme na tom dělali ve finále ve studiu s Liborem. Pak se k tomu ostatní vyjádřili a vyšperkovali jsme jednotlivé pasáže tak, aby to bylo perfektní.
OM: Vznikaly songy po sobě tak, jak jsou na desce, nebo některý dřív, některý později a poté se určilo pořadí?
Radim: Jak vznikla vize o koncepční desce, rozfázovali jsme si to na jednotlivé pasáže a udělali příběh. Řekli jsme si, kde chceme jakou náladu a na to jsme šili skladby. Pořadí však nebylo dané. Jednoduše jsme si řekli, že dnes je nálada na takový metal, pak na takový metal, nebo nemetal, pomalu, rychle. Prostě dle nálady.
OM: Před vydáním alba zveřejníte vždy nějaký singl, který použijete i na albu. Před deskou Manifest to byl Comercial Shit, teď Stalker. Song i trochu poupravíte, jsou drobné změny v textu atd. Proč jej nedáte na desku v původní formě?
Mani: Když vezmu za příklad právě Stalkera, ten byl uveřejněn rok a půl zpět. A ten song ti tu dobu leží. A když máš udělané další songy na album, poslechneš si tu starší a něco se ti nezdá, tak to malinko upravíš dle toho, jak to cítíš teď. Když je ta možnost, tak to upravíš, jak to zrovna cítíš.
OM: Takže skladba nebyla znovu nahraná jen kvůli lepšímu zvuku, ale hlavně proto, aby zapadla do konceptu alba?
Mani: Ano, aby to zapadlo do celku. Co se týče aranžmá, je to o tom, že song upravíš, protože ho v danou chvíli cítíš jinak.
OM: Oproti předchozím deskám jste změnili i styl obalu alba. Předpokládám, že i autor je jiný. Kdo jej dělal?
Mani: Je to tajné…
Radim: My v tomto spolupracujeme úzce s naším vydavatelstvím MetalGate, a když jsme dávali dohromady celý koncept alba, dohodli jsme se, že celou grafiku obstarají oni, protože na to mají ty správné lidi.
OM: Takže jste jim nechali volné ruce, nebo byla myšlenka černobílého obalu atd. dopředu plánovaná?
Radim: Byla plánovaná. Nebylo to tak, že jsme ho viděli až na albu. Vždy něco poslali, my řekli jo, líbí, nelíbí, co bychom chtěli změnit. Celý ten obal je kompromis.
OM: Černobílý obal byl tedy nápad labelu?
Mani: Chtěli jsme černobílý kreslený obal. Aby to nebylo takové to metalové klišé, něco jako tohle nebo tohle. Aby to bylo něco jiného.
OM: A proč zrovna karikatury místo fotky?
Mani: Shodli jsme se na počátku, že to má být kreslené, že tam asi budou karikatury a od toho se to dále odvíjelo.
Radim: První myšlenka byla, že to bude v komiksovém stylu, a toho jsme se tak nějak drželi. No a vylezlo z toho to, co z toho vylezlo.
OM: A kam zmizel havran, který je na předchozích albech?
Radim: Nezmizel! Když se podíváš do bookletu, tak u každé písně je tematický obrázek a v tom obrázku havrana vždy najdeš. Sice si ho možná nevšimneš napoprvé, ale ty obrázky jsou opravdu hezky udělané a havran tam vždy je. Je to už takový náš maskot a nechtěli jsme se ho vzdát.
OM: Desky nahráváte ve studiu u Libora. Jaký je hlavní důvod, že nahráváte zrovna u něj? Je to z kamarádství a proto, že pracuje pro MetalGate? Nebo je vážně tak dobrý?
Libor: No, ono to jde všechno dohromady. Tím, že jsem dělal desky AE, se o mě začal zajímat MG a teď u MG dělám i desky AE. Ta deska vznikala tak dlouho, že jsem tam měl několik rolí. Kluci řekli, že chtějí udělat desku u mě, protože jsou zdechlí jít někam jinam. (smích) Já rád souhlasil a tak to celé vzniklo.
Radim: Hlavně kamarádství je hezká věc, ale když děláš desku jednou za tři roky, jde kamarádství stranou. U Libora jsme nahrávali, protože jsme věděli, že on to udělá nejlíp.
Mani: Protože tu naši hudbu zná.
OM: O nahrávání v nějakých větších studiích neuvažujete? Raději někdo, kdo vaši hudbu zná?
Radim: To není jen díky tomu, že ji zná, ale i díky tomu, že to udělá natolik dobře, že nemusíme jinam.
Libor: Ve studiu jsme byli rok a to by v zahraničí vyšlo na nekřesťanské peníze.
OM: Máte za sebou pár personálních změn. Co má paměť sahá, tak jsem vás poprvé viděl v roce 2007 v šestičlenné sestavě. Pak od vás odešel Libor, který si založil Acendancy, a od té doby hrajete v pěti. Někde jsem četl, že vám to vyhovuje. Druhou kytaru na album už vůbec nenahráváte?
Radim: Když se nahrává kytara, zdvojujeme ji, takže hutnost kytar je dostatečná. Co se týká koncertů, tak jsem si na to už zvyknul. Já bych dnes druhého kytaristu asi špatně snášel.
Ondráš: A taky by se nevlezl do auta. (smích)
Radim: Už jsme to několikrát říkali, v pěti se nám hraje dobře.
Mani: V současné době taky pouštíme hodně playbacků a orchestrace a to se blbě zvučí. Jedna kytara stačí.
OM: Nedávno od Vás odešel, či byl vyhozen, baskytarista Radek. Jeho místo zaujal znovu Libor. Proč s vámi začal hrát na basu opět on?
Mani: Ohledně Radka, částečně byl vyhozen, ale sám cítil, že kapele nedává tolik, kolik by bylo třeba. Rozešli jsme se v klidu, bez nějakých excesů. On má vlastní projekt Irokez, který mu zabíral společně s jeho prací hodně času. Libor nebyl naše volba číslo jedna. Zkoušeli jsme borca z Brna, ale měl nějaké nedostatky. A s Liborem…, už ani nevím, jak to bylo.
Libor: No dělal jsem s klukama na aranžmá desky a věděl jsem o problému s basákem, tak jsem se nabídl a kluci souhlasili.
OM: Takže si opět stálý člen kapely?
Libor: 110% člen.
Ondráš: Je to náš kluk!
OM: Jak často zkoušíte? Připravovali jste se nějak více na turné po nahrání alba, nebo jste rovnou vyjeli?
Radim: Předevčírem jsme měli zkoušku.
Mani: Zkoušíme, jak je potřeba. Když není delší dobu koncert, tak zkoušíme, také když měníme playlist, nebo když skládáme.
Radim: Máme hodně skládací zkoušky. Když skládáme s Manim, tak zkoušíme jen mi dva. Když máme nápady, zkoušíme tu kostru skladby, pak přijdou ostatní, řeknou líbí, či nelíbí a zkoušíme. Když se jim to nelíbí, pošleme je do řiti a skládáme dál. (smích)
OM: Před koncertem se nějak rozehráváte? Ondřej se nějak speciálně rozezpívává?
Ondráš: Jistě.
Mani: Ondřej chodí do auta a my nevíme, co tam dělá.
Radim: Tvrdí, že cvičí, ale není to poznat. (smích)
OM: Chlastáte před koncertem, nebo raději ne?
Radim: To neexistuje.
Ondráš: Ani skleničku, ani dvě.
Mani: Rozcvičit prsty, rozhýbat je, klasika.
Libor: Chlast by zabil motoriku a ta je u této hudby v některých pasážích fakt třeba.
Radim: Mám s Pekym vyzkoušené, že dvě piva a nezahrajeme tak, jak chceme.
OM: Ondro, pracuješ na svém vokálu od prvních nahrávek? Snažíš se jej dostat do určitých poloh, nebo prostě řveš, jak to jde?
Ondráš: Snažím se, ale asi málo, měl bych více.
OM: Používáš poměrně velké množství poloh hlasu. Podle čeho si vybíráš, kterou kdy použiješ?
Ondráš: To se vyšisuje, než se začne dělat na desce. Prostě něco chci zkusit a to nahráváme, a když to nejde, musíme se přes to dostat.
Libor: To vyplyne i z těch písniček. Ta deska měla být bombastická, tak jsme zkoušeli, co to dá. Je tam hodně vysokých poloh, protože se nám to do toho zrovna líbilo.
OM: K těm vysokým polohám. Nemáš strach, že si urveš hlasivky kvůli ječení?
Ondráš: Zatím ne, zatím to jde. On to není úplně řev. Snažím se to cvičit. Ale tak zdá se mi, že třeba operní pěvkyně řve více. O ně bych se bál, ne o mě.
Radim: Zkusit to já, tak už v životě nepromluvím. (smích)
OM: Hrajete poměrně originální mix metalových žánrů, jenž nazýváte multi metal. Je ale nějaký žánr, kterému máte nejblíže, či naopak takový, který nemáte rádi a rádi byste se mu vyhnuli?
(Kolektivní smích AE)
Ondráš: Já bych rád country, hodně country. Country metal! (smích)
OM: A kterému se naopak vyhnout?
Ondráš: Dechovkometal. Na to ještě nemáme ty správné koule. (smích)
OM: Jiné názory?
Mani: Něco rozumnějšího? (smích) My jsme před časem opět objevili kouzlo klasického rock’n‘rollu. Nechci říci retro, i když…
Ondráš: Rock’n‘roll je věčný. Po atomové válce zbyde jen Lemmy (Motörhead), švábi a rock’n’roll.
Radim: To je těžké, vyhnout se, nebo to tam dát. Veškerá hudba, kterou děláme, vyplyne z momentálního rozpoložení. Neříkáme si, že je tam málo toho a málo toho, nebo naopak moc toho.
Ondráš: Máme tam málo country!
OM: Libor a Mani hrají také v Ascendancy. Má ještě někdo nějaký boční projekt?
Ondráš: Já mám, ale je to tajný. To nikdo nesmí vědět, to je tajný projekt!
OM: Nepřemýšlíte o nějakém bočním projektu, kde byste zkusili udělat něco odlišného oproti AE?
Ondráš: Záleží na hladině alkoholu v krvi. Kup láhev rumu a založíme ti tady hned tři projekty.
Mani: Jinými slovy, NE!
OM: Na albech máte vždy nějaké hosty, hlavně na další vokál. Třeba na Aftermathu v Lost Life řve Broněk z Decide. Na Manifestu v Just Between Us je bývalá zpěvačka Memorie Andrea Baslová. Na novince je také ženský zpěv. Podle čeho si hosty na alba vybíráte?
Libor: Kdo jde zrovna kolem studia. (smích)
Mani: Ono se to hodí zrovna, kdo jde kolem studia…
Ostatní: Řekni to, ale i s koncem, dělej!
Mani: Na nové desce zpívá Vladimíra Krčková, která má jazzovou kapelu. Na Vsetíně má rodiče a jednou dojela a napsala mi, jestli nezajdu na kafe. Zmínil jsem, že zrovna točíme desku a potřebovali bychom nějaké „porno“ vzdechy a ona řekla jo, proč ne. A jelikož bylo studio přes ulici, tak jsme tam zašli a natočili ty vzdechy. Poté jsem se jí zeptal, jestli nemá čas i druhý den, že potřebujeme i nějaké vokály. Ona čas měla, a tak nám nazpívala ženský vokál do Solar Barge a mluvené slovo v Limitless Future.
Libor: A zazpívala to perfektně.
Radim: Prostě tam měli rande.
OM: A někoho známějšího pozvat nechcete? Co třeba pozvat Devina? (smích)
Mani: Pozvat ho můžem. (smích)
Ondráš: Nebere mi telefony…
OM: Co vy a hostování na jiných deskách? Už mátě něco takového za sebou, nebo chtěli byste?
Radim: Libor hostuje v Ascendacy. (smích)
Libor: No, mám studio, tak hostuju na hodně deskách, ale to nemohu moc říkat.
Ondráš: Já taky hostuju. Třeba v Ascendancy, vynikající kapela. (smích)
OM: Na Aftermathu zpíval čistě např. v Last Sunrise Mani. Proč v tom nepokračuješ i nadále?
Mani: To je v režii Ondřeje, který píše texty a konzultuje to s Liborem. Na nové desce na to nebyl prostor. Ale to není tím, že by se ty čisté vokály zavrhovaly, musí to vyplynout. Jinak bych chtěl zpívat čistě, baví mě to, ale nebudu se vnucovat do skladeb, kde se to nehodí.
Ondráš: Taky bych chtěl zpívat. (smích)
OM: Co váš label Metalgate, jak jste se k němu dostali? Dnes se docela dost rozjíždí, dělá Czech Death Fest, vydává slušné množství nahrávek atd.
Radim: Oni nás pozvali na festival, tam jsme se asi zalíbili, tak nás pozvali opět za rok. A zase jsme se líbili, tak si nás zavolali bokem. Ptali se, jestli by byl z naší strany zájem o spolupráci. Natočit desku, propagovat ji a tak. Nakonec jsme si sedli oboustranně, jsou to fajn lidi. Spolupráce se rozvíjela, a tak vznikla deska Love Enought. Doufáme, že spolupráce s MetalGate bude pokračovat, protože my si nemáme na co stěžovat.
OM: Domlouváte si koncerty stále sami, nebo je to hlavně v režii MetalGate?
Radim: Co se týká koncertů, tak si ty úkoly tak nějak rozhazujeme mezi sebou. Každý dělá, co může. Teď jedeme turné, a jak ho dojedeme, budeme to řešit dál.
Mani: Tohle tour má na starost Pavel Vaculík, manažer Ascendancy.
OM: A co výměnné koncerty?
Radim: Výměnné koncerty jsou v dnešní době přežitek. Za mě ne, ale někdy to jinak nejde. Já mám za to, že když člověk chce hrát koncert, měl by to udělat tak, aby nebyl nikomu nic dlužen.
OM: Co koncerty v cizině? Hráli jste už někdy někde dál než na Slovensku?
Radim: Jednou v Polsku, ale to je dávno. Soustředíme se teď hlavně na ČR. Ale kdyby někdo poslal nabídku hrát na Novém Zélandu i s letenkou, nebránili bychom se tomu.
OM: Zahraničí se teda nebráníte?
Radim: Nebráníme. Dali jsme dohromady nějaký propagační materiál v anglickém jazyce, a jak skončíme tour po ČR, pustíme se do toho na plno a je možné, že za rok budeme vystupovat i v cizině. Už teď máme nabídky třeba na Německo nebo Nizozemí.
OM: Hráli jste teď s Rotting Christ, je nějaká další velká kapela, se kterou byste si chtěli zahrát?
Radim: To je individuální, ale každá velká kapela je plus, takže neodmítáme nic.
Libor: Arch Enemy bychom třeba neodmítli. (smích)
OM: Když jsme u toho živého hraní, nahrát DVDčko z koncertu nechcete?
Mani: To nemá smysl. Těžko se prodávají řadová alba a živák kapely jako my? To by asi nešlo.
Ondráš: Raději ať lidi dojdou na koncert. To je lepší zážitek než si to pouštět v obyváku.
Radim: Leda později, jak by vypadalo „Abstract Essence – Live in Lhota“. (smích)
OM: Jak se díváte na současný návrat vinylů? Na vinylu něco vydat nechcete?
Mani: Je to hezká věc, pěkný obal, sběratelský kus. Naše snaha je, aby se hudba prodávala, ve vinylech nevidíme cíl.
Libor: Nahrávky se špatně prodávají. Raději ty peníze investovat do merche, trika a tak.
OM: To si z internetu nestáhneš. (smích)
Mani: Ani album ne, jen záznam. Desku jako takovou s obalem, bookletem a tak, to nestáhneš. Každopádně ohledně vinylů, je to pěkné, ale finance budeme tlačit raději jinam.
OM: Již delší dobu nejste úplně undergroundová kapela, zajímalo by nás ale, jak se na tuhle hudební kulturu díváte? Hodně HC, punk a dalších kapel se na tuto scénu dívá tak, že je to více než hudba.
Radim: Asi budu mluvit za všechny. Náš cíl je se z UG vymanit.
Mani: VyMANIt, jo? (smích)
Radim: Chceme hudbou bavit a ono je fajn bavit 30 lidí, kteří jsou true. Ale zahrát si pro pět tisíc na zimáku taky není špatný.
Ondraš: My tu hudbu děláme, protože nás baví. A chceme bavit lidi a bavit se u toho, že někoho bavíme. Takže nechceme být úplně underground, abychom se pobavili.
Mani: A ještě to srovnání s kapelami, co vyjadřují názor. My také něco vyjadřujeme. Za sebe jako skladatele vyjadřuji pocity, ne názory. Nehodlám ale nikomu říkat, co má dělat.
OM: Takže se nebráníte tomu, dostat se do mainstreamu? Třeba do postavení Lady Gaga? (smích)
Mani: Ne to by nám nevadilo. Ani do postavení Lady Gaga, sice je to komerce, ale co není komerce?
Radim: Prodáš jednu desku a jsi komerční kapela.
OM: Co další klipy, plánujete něco?
Ondráš: To je tajné!
OM: K „Ičku“ máte velmi dobrý klip. Od té doby, co jste s Mejlou udělali klip vy, přidali se i Silent Stream of Godless Elegy, vlastně dělal klip i pro Machine Head a celkem mu to šlape. Šli byste do toho znovu? Jak jste se k němu vůbec dostali?
Radim: Mejla je náš dlouholetý kamarád a zrovna s tím začínal, tak jsme to dali do kupy. No a teď točí s Machine Head. Pokud budeme mít v plánu klip, rádi s ním do toho zase půjdeme.
OM: Kdysi jste hrávali cover od Children of Bodom, song Hate me! Co vás k tomu dovedlo, byla to jen taková výplň setu, nebo nějaký experiment?
Mani: Dlouhá léta jsme se nemohli dohodnout na žádné cover verzi. Prostě dva byli pro, tři proti.
Peky (bicí): Jednou jsme hráli Mansona. (smích)
Radim: Dohodli jsme se pak na Children of Bodom a bylo to.
OM: Proč jste to nenahráli třeba jako nějaký bonus k albu?
Radim: Koho by to zajímalo? Jednou to nahráli oni a to stačí.
OM: Nějaké další covery neplánujete?
Radim: Jako myšlenky jsou, ale zatím nejsme skladatelsky impotentní, abychom to lepili coverama.
OM: Jak by se vám líbilo, kdyby v budoucnosti nějaká mladá kapela hrála váš cover?
Radim: Byli bychom poctěni.
Ondráš: Ať někdo udělá remixy. Takže všichni DJové světa spojte se!
OM: Na Aftermathu je poslední song Redemption dlouhý 10 minut. Na Love Enough je také závěrečná skladba takto dlouhá. Byl to záměr ukončit album opět dlouhou skladbou?
Mani: Ano, říkali jsme si s Ráďou, že bychom mohli udělat další dlouhý song, jako je „Redemtion“.
Radim: Na začátku jsme si říkali, že závěrečný song bude shrnutí celého příběhu a vzhledem k tomu, že příběh na desce je v hodně rovinách, věděli jsme, že to nebude krátký song. Opakují se tam motivy v jiných variantách, harmoniích a dalších změnách. V podstatě jsme celou desku shrnuli do jedné skladby.
OM: Je to blbá otázka, ptá se na to hodně lidí skoro každé kapely, ale přeci jen si to neodpustím. Když se podíváte na vaši tvorbu, je něco, co máte opravdu nejraději, a naopak něco, co byste udělali jinak anebo raději nenahráli vůbec?
Mani: Jsem hrdý na každou písničku, co jsme nahráli. Žádnou bych do koše nehodil, ale ani bych žádnou nevyzdvihnul.
Radim: Nikdy jsme si neřekli, když jsme udělali píseň a pak ji zkoušeli, že se nám nelíbí. Minimálně v tu chvíli se nám musela líbit. Sice člověk může změnit názor, ale nikdy tak, abychom se ke skladbě nehlásili.
Mani: Když song nehrajeme na koncertě, neznamená, že se nám nelíbí. Jde o to, aby byl set co nejpestřejší. Za každou písní si stojíme!
OM: Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Ondráš: Přijedu domů, osprchuju se. (smích)
Mani: Skládání. Ale zatím nemáme žádnou konkrétní představu.
Radim: Klasický kapelní kolovrátek. Dojedeme tour, začneme skládat, nahrávat a tak. Ale co bych já osobně chtěl a ještě jsem to nikdy neřekl, je udělat jednu skladbu přes celou desku.
Ondráš: Aby ušetřil za jukebox. (smích)
OM: Díky za rozhovor. Na závěr nějaké vzkazy fanouškům?
Kapela: Žijte blaze! Ať chodí na koncerty a jsou otevřeni hudbě. Kupují alba a podporují své oblíbence.
Rozhovor s Abstract Essence a týmem Orbis Metallum proběhl 30. března v Hranicích.
http://www.abstractessence.cz/
Fotky zapůjčeny z oficiální FB stránky kapely.