Sobotní večer 9.10. ovládl KD Vltavskou ostrý black metal. V rámci Darkness Reborn Tour do Prahy zavítaly kapely zvučných jmen – Enslaved a démoničtí Dimmu Borgir!
Na hodinkách mám 18:45. Před Kulturním centrem na Vltavské se shromažďuje čím dál víc lidí. Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím i několik jedinců s facepaintingem. Ale nejzajímavější je pro mne slečna v růžovém s bílou tváří a srdíčky na tvářích. Také se chystá na dnešní koncert.
Zástup fanoušků houstne. Někteří už protestují, protože je skoro půl osmé. Přesněji 19:19. Konečně nás vpouštějí dovnitř.
Vzhledem k tomu, že jsem ve Vltavské poprvé, rozhlížím se do všech stran. Překvapuje mě starorůžová barva zdí. Ovšem s úsměvem na tváři hodnotím velikost prostoru a tři bary (dva dole, jeden na balkoně). Dostávám se konečně k pivu. Musím konstatovat, že nápad s kelímky se mi líbí. Za pivo zaplatím 30 Kč +20 Kč za kelímek, který je na celý večer můj. (Tedy teoreticky. Já ho ztratila).
S pivem mířím k merchandise. Dimmu Borgir se vytáhli a přivezli rovnou tři druhy triček k novému albu, a dokonce i soubor CD.
Přemýšlím, kam postavit svých 168 cm, abych dobře viděla. Po několika minutách najdu cestu na balkon a usadím se vedle cizího pána. Výhled mezi zídkou a tyčkou balkonu je optimální.
Jako první nastoupili na stage Sagh. Fanoušci, kteří je neznají, jsou zmatení. Nastupují bez varování a vypadá to spíš na soundcheck. Jsem naprosto nadšená ze zvuku, který po dvou koncertech v Abatonu zní jako rajská hudba.
Styl kytarových rifů a čistšího vokálu mi připomíná kapelu Eldritch. Nabývám pocitu, že tato formace se do dnešního repertoáru moc nehodí. Konečně zhruba po druhé písničce zpěvák Olav Iversen začíná komunikovat s davem pod sebou. S lidmi to moc nehýbe, přestože blonďatý kytarista na levoboku kouzlí celkem povedená sóla. Ve chvíli, kdy se sálem rozezní utahaný doomový song, atmosféra chcípne úplně. Navíc to vypadá, že leader za mikrofonem nevytáhne hlasivky tolik, na kolik by zřejmě chtěl. Plus má však za pokus o česká slova.
Potom, co tito norští předskokani, kteří byli v ČR poprvé, odchází, nastupuje crew další norské kapely a špičky mezi svými – Enslaved. Ve chvíli, kdy se spustí intro, je pode mnou více lidí než na Sahg. Očividně se těší.
Enslaved, to už je jiná káva. Rozbalí to s jistotou na stagi, jako by hráli sami pro sebe, ať už se to fandům líbí, nebo ne. Na balkoně je výborný zvuk, slyším i klávesy. Zaměřila jsem se pohledem na klávesy víc a s ostudou přiznávám, že jsem místo klávesisty nejdřív viděla ženskou. Sálem se rozléhají kytarová sóla a growl v kombinaci s klávesistovým čistým vokálem.
Ve třetí řadě pod pódiem se první čtyři nadšenci snaží rozhýbat publikum kolem sebe. Bezúspěšně. Je tam až moc narváno. Grutle Kjellson připíjí českým pivem v plechovce – „Na zdraví!“.
Následuje další song a pod Enslaved se objevuje první malý kotel. Ivar Bjornson nemá strach, že by někdo odkoukal jeho riffy, a koketuje s fanoušky na kraji pódia. Zazní skladby jako Isa neboGround.
Líbí se mi, že i přes blackmetalový nářez slyším melodické pasáže. Chlapci čerpají z posledních tří alb a na konci skladeb je vždy čekají silné ovace. Hlavně dlouhodobé fanoušky potěšila skladba z roku 1992 (čili z raného začátku kapely). Je jasné, že v České republice mají Enslaved velice silnou základnu.
Po Enslaved následuje totální kolaps v sále. Každý se snaží natlačit na co nejlepší místo. Vždyť přichází čas norských hvězd, kvůli kterým sem každý přišel. Dimmu Borgir.
Crew na pódiu odhaluje kulisy a ohromné, záviděníhodné bicí. Po chvíli se ozývá intro. V sále je hlava na hlavě. Spouští se umělá mlha a hra světel naznačuje brzký příchod velikánů. Jakmile vstoupí Shagrath a jeho smečka na stage ve svých do běla laděných kostýmech, začíná ta pravá show. Světla reagují na sebemenší zvuk bicích nebo gesta zpěváka. Publikum reaguje snad ještě senzitivněji. První řízná skladba je Spellbound. Klávesák zvládá ovládat samply a částečně hraje orchestrální části sám. Zvuk, ale i vizuálnost koncertu byl dechberoucí. Kapela byla skoro až puntičkářsky sladěná. Kulisy (některé osvícené, např. vyzdvižené bicí s logem Abrahadabra) jen doplňovaly už tak skvělou atmosféru.
Po chvíli jsem se dočkala také několika písní z nového alba Abrahadabra, mezi kterými zazněla snad nejpovedenější – Gateways. V tuto chvíli už se v sále pomalu nedalo dýchat.
Následuje několikaminutová odmlka, která spíš vypadá jako konec koncertu. Celá Vltavská skanduje „Dimmu Borgir!“
Po výměně Shagrathova svršku v černou rozepnutou košili koncert pokračuje. „Old school Dimmu Borgir“ demonstruje songem Puritania. Ta má bohužel o něco horší zvuk (přezvučené klávesy) než zbytek koncertu, ale další píseň už byla opět krásně vyrovnaná.
V sále je už vážně na padnutí, avšak nadšení fandové z plných plic doplňují refrén. Shagrath v mlze a v černé košili působí jako král sekty, kterou představoval naplněný kulturní dům až po střechu.
Nakonec se Dimmu Borgir rozloučili songem Progenies Of The Great Apocalypse, kde symfonické party nahrál Český filharmonický orchestr, a atmosférickou Mourning Palace. Překvapením pro všechny bylo, že čisté partie vokálu převzal po bývalém basákovi sám zpěvák.
Po ukončení koncertu se někteří jedinci nechtěli ani hnout v nedůvěře, že to přeci ještě nemohlo skončit. Opak byl pravdou. Dav se po náročném večeru, který však měl velice rychlý spád, pomalu začal trousit směrem k východům.
Tento večer byl nejpovedenější za poslední dva měsíce, přestože bych pár výtek měla. Ke spokojenosti mi chyběla tolerance kuřáků, kteří si i přes všude vyvěšený zákaz s nezkaleným svědomím zapálili. Dále mi vadilo frekventované procházení balkonem i během koncertu, což rozčilovalo několik desítek lidí, kteří si tam pracně ulovili místo i výhled. Myslím si však, že nadšení a radost z koncertu to nikomu nezkazilo.